Nemusíte nic říkat, stačí, když se na vás podívají. Znají všechny souvislosti. Nezlomí nad vámi hůl, ani když roztáčíte kolo své sebedestrukce a sebelítosti už potisící. Ví, že jim kdykoliv pomůžete s čímkoliv. Víte, že vám kdykoliv pomůžou s čímkoliv. To jsou staří přátelé.
Starý přítel nemusí být vůbec starý. Jde spíše o vyjádření dlouhé trvanlivosti než dlouhověkosti. Jsou to vzácní lidé, protože nikdo obyčejný by s váma nevydržel. Rodinu si vybrat nemůžete, ale skutečného přítele také ne. Je to dar z nebes.
Staré přátelství je stejný zázrak jako spokojené manželství. Jaká je šance, že na světě potkáte toho správného člověka, se kterým budete rádi v dobrém i zlém po zbytek života?
Hrozně nerada lidi škatulkuju. Snad proto, že sama nerada zapadám do něčích připravených šuplíků. Ale jak tak pracuju na té své životní inventuře, snažím se vybavit si všechny milé lidi, se kterými jsem prožila něco výjimečného. Skvělá zpráva je, že jich je opravdu hodně. Nevím, jestli má pro vás osobně větší váhu slovo přítel nebo kamarád. Abych byla genderově korektní, tak přítelkyně nebo kamarádka. Ale mí přátelé a kamarádi vědí, že mně je to fuk. Muž nebo žena nebo něco mezi tím. Hlavně s nimi nesmí být nuda.
Nudní lidé jsou plíživí zabijáci vašeho času. Neslaní, nemastní, bez špetky humoru, o to důležitější chtějí být. S někým si ráda pomlčím i celé hodiny, a mám pocit naplněného dne. S někým jsem pár minut a cítím, jak mi dřevění nohy. A jak stárnu, jsem stále méně ochotna trávit čas s nudnými nebo otravnými lidmi. Raději se pohádám, budu žasnout nad odlišností našich názorů, budu se smát nebo plakat, než abych byla s někým, kdo mi prostě nedělá dobře, i když nedělá nic. Nebo možná právě proto.
V životě jsem potkala naštěstí mnohem více lidí, kteří mě baví. Ať už jsme spolu strávili jen intenzivní lázeňský pobyt nebo školení ve vinném sklípku nebo se známe od dětství. Někdy stačí pár dní na to, aby se vám lidé dostali pod kůži. Z každého životního období mám někoho, kdo vyčnívá. I když se třeba léta nevidíme, neslyšíme, můžu jim zavolat nebo napsat. Můžu je pozvat na své úžasné narozeniny. Jestli opravdu přijedou, je věc druhá. Happy end dnešního blogu je v tom, že první řady už jsou stejně obsazeny. Rodinnými příslušníky a mými drahými, milými, zábavnými a tolerantními starými přáteli.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář