„Tak vy jste ta Úžasná Bára?“, ptá se mě paní za přepážkou na poště. Přišel mi balík s mým občanským jménem a dodatkem, že jsem Úžasná. Paní si mě prohlížela s brýlemi na nose, jako by si říkala: Tak to jsme tady ještě neměli. A víte co? Podívala jsem se na ni, usmála se a řekla: „Ano, to jsem já. Úžasná Bára.“
Už tahle část příběhu je dost neuvěřitelná. Dodavatel z malé české firmy asi doplnil mé druhé jméno z mailové adresy napismi@uzasnabara.cz. Nebo je to můj čtenář. Nebo mi chtěl někdo zatopit a udělat na poště problémy. To nevím. Ale ještě více překvapení mě čekalo po cestě z pošty domů. Napřed mě pochválila starší sousedka, že prý dnes vypadám skvěle, což se ještě za můj život nestalo. Většinou odpovídám na dotazy ohledně rodičů nebo probíráme počasí. A pak mě na chodníku zastavila mladá žena, že prý obdivuje můj styl a že ji mé ponožky různých barev a vzorů už před časem donutily se zamyslet, jestli není sama moc usedlá.
Poděkovala jsem za pochvalu, i když jsem se červenala hanbou. Protože jsem dobíhala na poštu před zavíračkou, omotala jsem se narychlo přes svetr nějakým vlňákem a šediny jsem skryla pod širokou čelenkou. Taková ta chvíle, kdy si říkáte: Snad nikoho známého nepotkám. Kdybych někoho musela pozdravit, tak řeknu, že jsem si jen odskočila od plotny. Tenhle příběh ale není o chlubení ani o výmluvách či obavách. Je přesně o tom, o čem čteme, co slýcháme a čemu sami u sebe nikdy nevěříme.
Že když se cítíme skutečně úžasně uvnitř, lidé kolem nás tak vnímají a je úplně jedno, co máme právě na sobě.
Takže děkuji svému dodavateli, že mi s vánočním dárkem pro dceru poslal ten největší dárek i pro mne. A zadarmo. Jsem oficiálně Úžasná Bára a na poště mi na toto jméno vydali balík. Kdo z vás to má? Doufám, že konečně zmizí několikadenní bolesti hlavy, že se na své sinusoidě dostávám opět nahoru do sedla a že se tam dolů pěkně dlouho nepodívám. Dnes je fakt krásný den a já si jdu rychle objednat nějaké další bláznivé ponožky na své skutečné úžasné jméno. Protože kdybych měla pozitivně ovlivnit jediného člověka, má toto mé roční blogové martýrium smysl.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář