Svůj blog považuji za svůj prostor pro své vlastní názory. Nepíšu na zakázku ani na přání, leda že by úplatek stál opravdu za to. (Nejde mi sem vložit smajlík. Takže píšu SMÍCH. Velký smích.) Ale dnes čelím profesionální výzvě: mám prý vysvětlit, k čemu je v mailu skrytá kopie. To je trhák, co? Určitě už se nemůžete dočkat, až se to dozvíte.
Možná ani nevíte, že nějaká možnost skryté kopie v mailu existuje. Většina lidí píše druhému člověku a necítí potřebu o tom dát potají vědět i někomu dalšímu. Pokud není další adresát v kopii, nikdo nepředpokládá, že by se konverzace účastnil i někdo jiný, neviditelný, skrytý. Narušilo by to důvěru v důvěrnost komunikace. A vlastně je to celé na hlavu. Pokud někoho chválím nebo pomlouvám, měl by to vědět přímo, anebo by o tom neměly být žádné písemné, natož digitální a tudíž nesmazatelné důkazy. Pokud něco chystám, něco se stalo a dotýká se to konkrétního člověka, napíšu mu to. Neměl by se to dozvědět ve skryté kopii konverzace jiných lidí. To tak trochu zavání zradou.
Co ovšem platí v soukromé konverzaci, neplatí tak úplně v pracovních mailech. Je to jako pravidla kvantového světa. Řídíme se přírodními zákony, které v našem světě platí, ať chceme nebo nechceme, ale na úrovni atomů platit přestávají, taktéž ať chceme, nebo nechceme. S emailovou poštou je to stejné. V pracovním světě se prostě řídíme jinými pravidly (a taktéž náš prostor z velké části vyplňuje prázdnota. Smích. (Velký smích). Ta pravidla určuje člověk, který je v korporátním – úředním – podnikovém – potravinovém řetězci nad vámi. Říká se mu šéf. Pokud něco poserete, metoda padajícího hovna vás v opačném pořadí zasáhne přímo do obličeje. Takže je dobré se snažit šéfova pravidla pochopit co nejrychleji.
Skrytá kopie v pracovních mailech slouží k tomu, aby si šéf udržoval obrázek o tom, co jeho tým řeší, jak se vyvíjí řešení problémů, na kterých se přímo nepodílí. Prostě aby byl v obraze. Sekundárním, ale neméně důležitým efektem skryté kopie pro šéfa je fakt, že ví, co děláte, respektive že vůbec něco děláte. Protože i když strávíte celý den vyčerpávající komunikací s problematickým zákazníkem – občanem – klientem – spolupracovníkem, a nikdo o tom neví, můžete v šéfových očích budit dojem, že neděláte prakticky nic.
Když ho neviditelně zapojíte alespoň ve finální fázi do průběhu komunikace, může dojít k několika reakcím: Pochválí vás. Sprdne vás. Nebo se do situace vloží osobně a definitivně ji zkomplikuje tak, že nestihnete ani večerní lekci ve fitku.
To je však riziko každého zaměstnání. Neplatí pouze v případě, že si šéfujete sami, ale to zase nemáte otravné maily komu přeposlat. Takže pokud chcete být jako já úžasní a chcete se v potravinovém řetězci posouvat směrem nahoru, zavalte svého šéfa skrytými kopiemi tak intenzivně, aby ho to přestalo bavit a změnil pravidla pracovní mailové komunikace, nebo vás konečně povýšil.
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Buďte první kdo přidá komentář