Naše stará a nepříliš velká lednička je pořád plná. Pochutin, jídel, léků. Podivných věcí ve skleničkách, o jejichž původu nejsou žádné zprávy. Taky je tam pořád nějaký alkohol, kdyby se někomu udělalo špatně, tak aby se mu po teplé štamprli neudělalo ještě hůř.
Můj muž i já kupuje pořád stejné věci, jen ty jeho více smrdí, zvláště romadúr nebo syrečky. Já tam mám zeleninu a sýry a smetanu a kousek špeku, prostě něco, z čeho se dá vykouzlit obyčejné jídlo za pár minut. Nikdy, opravdu nikdy není lednička prázdná. Protože vím, že hlad přichází nezván, a i dole u dveří může někdo ve dne i v noci zazvonit a přijít na návštěvu. A co pak, že jo?
Kávu kupuju po velkých baleních, citrony do vody po pytlících a neumím vařit pro jednoho. Takže je velká pravděpodobnost, že když k nám přijdete i úplně nečekáni, něco na zub dostanete. Protože jestli mám z něčeho panickou hrůzu, je to prázdný stůl. Asi to mám po svém dědovi, který mi nosil banány po obrovských trsech, i když nikde nebyly k sehnání. Všechno, co měl, rozdal. Byl pořád usměvavý a dobře naladěný, na rozdíl od babičky z druhé strany, která byla spořivá, nenajezená a utrápená.
Dnes jsem si vyzkoušela, za jak dlouho jsem schopná změnit zprávu: Prosím, nechoďte, mám migrénu na Kde jste? Tak pojďte dál! Lupla jsem si další prášek, uklidila vyžehlené prádlo, vysála koberec, dala si sprchu a nachystala něco málo k jídlu. A o hodinu později jsem už jela noční krajinou na Hostýn na tradiční procházku, která mi udělala moc dobře, líp než polehávání v klidu a tichu. A pak jsme si do půlnoci celá rodina i s nečekanými hosty povídali a likvidovali zásoby v ledničce. Vypadá to, že zítra budu muset na nákup.
Závěr dne #313 je známé trzení, že láska prostě prochází žaludkem.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Zdroj: redakce – Barbora Janečková
Buďte první kdo přidá komentář