Mnohokrát už jsem psala o svém obdivu k lidem, kteří chodí světem jako sluníčka s úsměvem pro každého, i když mají právě zánět okostice a pračka jim zničila novou podlahu. Lidi, kteří mají pořád dobrou náladu a vždycky si pro vás najdou pár milých slov. Ty krásné, laskavé tváře, které rozzáří každý prostor.
Kdyby se dav dělil na skupiny, lídr každé z nich by volal: Pojď k nám! Zatímco jiní lidé jako já, s tváří unaveného buldoka před útokem na nejbližší nohavici, by sami na roztrhání nebyli. První dojem rozhoduje. Tečka. I když si můžeme koupit spoustu věcí, třeba roztomilé koťátko, vlídné pozornosti není nikdy dost. My sami na sebe nejsme moc hodní ani laskaví, proto nás nečekaná pochvala, vlídné slovo či úsměv druhých může zaskočit. A stává se dost často, že je ani neumíme přijmout, natož oplatit.
Potkala jsem včera v Ostravě Adama. Konstatování, že jsem měla další těžký den, se ani zdaleka neblíží skutečnosti, ale dejme tomu. Zastavil se, všechny nás poobjímal, s úsměvem od ucha k uchu. A pak ještě dodal pár milých vět k práci, kterou jsme dělali s redakcí na Cimbálfestu, a zasmál se mé historce, jak poměrně zásadní omyl v novinové příloze o festivalu, která vyšla mnohatisícovým nákladem a kterou četl intelektuální výkvět republiky, odhalil až jeden retardovaný školník.
Bylo to pár minut, ale cítili jsme se všichni lépe. Asi jako když si v upoceném dni dáte krátkou vlažnou sprchu s šamponem, který voní po pomerančích. Někteří lidé prostě generují dobrou náladu stejně samozřejmě, jako vám ji jiní lidé dokáží během pár sekund zkazit.
Závěr dne #331 zní: Celý svět je jin a jang. Je jen na nás, jestli si vybereme stranu světla nebo se necháme strhnout proudem temnoty.
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková, www.uzasnabara.cz
Buďte první kdo přidá komentář