Nutno dodat, že Střípky úžasné Báry máme s „mírným“ zpožděním a články začínají v květnu… ale postupně se spolu s vámi přenese až do současnosti ;). Snad trošku toho sluníčka do pošmourného podzimu neuškodí, co vy na to?
Dnes jsem měla volný den. Nevím, jak to máte vy, ale já jsem někdy po ránu plná tolika očekávání a plánů, že mě ty možnosti dočista paralyzují. Nevím, kde začít, a nakonec začnu pět věcí najednou a žádnou nedokončím. A tak jsem dnes dělala NIC prakticky až do večera.
Obdivuji všechny ukázněné lidi schopné sebekontroly, co jdou z bodu A přímo do bodu B a cestou odškrtávají položky ve svém to-do listu. Dnes jsem ve své paralýze došla tak daleko, že jsem nedošla nikam. A to jsem chtěla svůj den #364 začít svižnou procházkou. A po zdravé snídani a sprše pokračovat vyřízením všech dlouho odkládaných pochůzek do banky, na poštu, do obchodu.
Napřed jsem v posteli přemýšlela, co si na procházku obleču, až jsem znovu usnula. Vzbudila jsem se tak pozdě, že jsem musela vyběhnout aspoň do té banky, co mě vyčerpalo tak, že jsem při návštěvě maminky u nás celou dobu zívala a musela jsem si jít znovu lehnout. Ale ne, nejsem hovado, takže místo do postele jsem si lehla na sluncem vyhřátou verandu a znovu jsem usnula. Spálila jsem si obličej a musela jsem si ho natřít panthenolem. Než jsem se vzpamatovala, kde jsem, co je za den a kolik je hodin, zavolala jsem kamarádce. Rozhovor s ní byl zase takový panthenol namazaný na vyprahlou duši.
K obědu jsem si udělala velmi zdravou zeleninovou směs na špagety, kterou jsem v poslední fázi vylepšila šlehačkou a nastrouhanou nivou. K čemuž se skvěle hodila sklenka červeného vína. S břichem vlka, co právě pozřel celou Karkulku i s košíčkem, jsem se vyvrátila na vyhřátou dlažbu terasy, protože přece chci trávit hodně času venku, že jo. Četla jsem speciální vydání časopisu Moje psychologie o tom, jak změnit svůj život. Nevím, jestli to bylo další sklenkou vína na přímém slunci, ale připadlo mi, že jednotlivé příspěvky s radami, jak změnit svůj život k lepšímu, se navzájem vylučují nebo popírají. Převrátila jsem se na záda a přemýšlela o tom se zavřenýma očima, než mě probudil sen o vlastní smrti na Sahaře.
Když jsem vypila studnu vody a červený obličej opět potřela panthenolem, slunce skoro zapadlo. A tak jsem rychlostí blesku oprala, nakoupila, rozvařila zítřejší oběd. Dopíšu dnešní blog a budu žehlit při hokeji. A už zítra, určitě hned zítra ráno vyrazím na tu svižnou procházku před zdravou snídaní a studenou sprchou, abych se konečně vydala na vytouženou cestu za svou úžasností.
Když strávíte den lenošením a poleháváním na slunci jako vyvržený vorvaň, vůbec nic se nestane, pokud se namažete správným krémem.
A to je poselství dne #364
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář