Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Někteří jedinci se plánovaně odpojují od digitálního světa a zkoušejí žít off-line. Na sociálních sítích se chovají asociálně a svět nemá tušení, co snídali, kde byli, ani co nového si koupili. Výlet do analogového světa je pro připojenou generaci novým, lákavým dobrodružstvím, zatímco pro generaci propojenou, rozuměj se skutečnými fyzickými kontakty s okolním světem, je jen nostalgickým návratem do mládí.
Koupit si jízdenku v pokladně na nádraží. Jít krajinou podle papírové mapy. Volat na pevnou linku z pevné linky. Sejít se s přáteli v kavárně a zeptat se jich, jak se mají, aniž byste se napřed vyfotili. Poslat ručně psaný dopis těm, které jste už dlouho neviděli. A nekontrolovat displej mobilu každé dvě minuty.
Zní to jako snadný plán, ale pokud nejste zrovna v odmašťovně, na meditacích v budhistickém chrámu nebo jste nebyli oloupeni pouličním gangem na břehu Gangy, je to těžší než přestat kouřit.
Moje trojdílná ilustrovaná encyklopedie je v poličce nad pracovním stolem zaskládaná talismany z cest. Přitom jsme spolu zažily tolik dobrodružství, objevů, poznávání světa. Stejně smutný osud mají i všechny cizojazyčné slovníky a konverzační příručky, antologie a encyklopedie. Já to koncentrované vědění svázané do plátna miluju. Ale upřímně, na listování a hledání pojmů už celá léta nenacházím čas. Výjimkou jsou obskurní příručky jako Naučte se mluvit jako mafie nebo Sedmijazyčný slovník vulgarismů.
Věděli jste, že „tas de graisse“ je francouzsky tlustoprd?
Když nedávno odešel náš tata, zůstala po něm sbírka papírových map měst a míst, která už dávno vypadají jinak. Mapa, letecký kompas a nějaké krásné pero, to byla jeho největší potěšení. Proto mu maminka dala s sebou na poslední cestu mapu milovaných Hostýnských vrchů a propisku, kterou jsem mu dovezla z Kennedyho vesmírného střediska. Nikdy v životě nebyl na internetu ani nevlastnil mobilní telefon. Poslouchal rádio, Dvořákovy symfonie a hlavně maminku. Byl to v naší rodině poslední analogový mohykán.
Snahy jednotlivců o odpojení se z všeobecného matrixu jsou mi sympatické. Všechny ty digitální detoxy, výlety do míst bez wifi a signálu a cesty bez navigace jsou ale jen dočasné výstřelky těžce závislé populace. Když jsem měsíc nic nepublikovala na profesní síti LinkedIn, protože jsem už byla na všechny posty a komentáře partičky spřátelených Vyvolených už doslova alergická, nestalo se nic jiného, než že se mi paradoxně zvýšil index sociálního prodeje. Tak pak se v tom vyznejte.
Jestli má technologický pokrok nějaké řešení, pak je to řešení staré jako staré Řecko.
Antický ideál kalokagathia spojuje dobré a krásné, výchovu v celistvosti, soulad duše a těla. Jinými slovy, musíme sami každý den usilovat o rovnováhu. Každý z nás má těžiště někde jinde a každý z nás vnímá harmonii po svém. Takže ano, buďme občas připojeni. Ano, zkusme se občas odpojit. Ale hlavně, hlavně zůstaňme navzájem propojeni a hledejme vzájemný soulad i mimo virtuální svět.
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Bára Janečková, uzasnabara.cz
Buďte první kdo přidá komentář