Nevěříte? Anebo si přitom představujete orosenou sklenici pěnivého moku? Budiž, ale za opravdovou šancí splněných přání se vydáme z oblíbených plzeňských hospůdek s proslulým Prazdrojem na nepřehlédnutelné místo v centru města.
Na prostorném náměstí Republiky vyniká monumentální katedrála sv. Bartoloměje, trojlodní gotický chrám, založený společně s městem koncem 13. století a poprvé písemně zmiňovaný roku 1462.
Od té doby byl svědkem mnoha významných historických událostí a proměn, včetně vlastních. Ta poslední, velice zdařilá revitalizace interiéru, probíhala tři roky, aby se v červnu 2021 v obnovené podobě otevřel veřejnosti.
Jeho prosvětlené prostory zdobí cenné sakrální památky. Mezi postavami světců na hlavním oltáři vyniká slavná Plzeňská madona v „krásném slohu“. Opuková plastika z dílny slavných sochařů a stavitelů Parléřů, 128 cm vysoká, je považována za nejvzácnější dílo v Plzni.
Ve farním kostele byla zcela jistě již roku 1384 a pro svou jedinečnost ho povýšila na poutní místo. K líbezné, po staletí uctívané zázračné soše Panny Marie se vznášely naléhavě šeptané prosby věřících za pomoc při uzdravení. Mnohé byly k velké úlevě i nevyléčitelně nemocných vyslyšeny, jak potvrzují zápisy z plzeňského církevního archivu.
Po prohlídce mohou ti zdatnější po zdolání 301 schodů vystoupat věží na vyhlídkový ochoz, odkud se naskýtá nádherný panoramatický výhled na město a okolí. Věž, o níž se ve známé písničce zpívá, že převyšuje kopce, je charakteristickou dominantou Plzně. Díky výšce 102 metrů je nejvyšší kostelní věží v České republice.
K dalším „nej“ spojených s chrámem patří místo na jeho vnější straně u barokní mříže chránící sousoší Krista, modlícího se s apoštoly na Olivetské hoře. Mříž, vyrobenou v roce 1713, zdobí hlavy andělíčků, z nichž jedna upoutá na první pohled, neboť její rysy jsou vyhlazeny nesčetným osaháváním do lesku. Říká se jí také důvěrně Osahánek nebo Vošáhlík. Proč tomu tak je, vysvětluje stará pověst.
Vztahuje se k dávnému dni, kdy měl v kostele svatbu mladý ženich, povoláním kat. Profese mu nedovolovala vstoupit dovnitř před oltář, kde ho proto zastoupil náhradník, zatímco novomanžel se v pokleku modlil u venkovní mříže. Když po nějaké době vstal, zachytil se o hlavičku andílka, čehož si zvědaví přihlížející ihned všimli. Tak vznikla pověst, že andělíček, dotýkaný katem, jenž – jak se věřilo – oplývá kouzelnou mocí, přinese štěstí každému, kdo na něj sáhne. Pověra přešla v lidový zvyk, přitahující sem i v dnešní době mnoho místních a návštěvníků města.
Jak uvádí Plzenský deník.cz v článku „Andělíček plnící přání je opředený záhadou“ ze dne 13. 8. 2010, zjistilo se, že jako jediný z řady není dutý a nikdo ani v plzeňském památkovém ústavu neví proč. „Tvrdí se, že by v andělíčkovi mohly být zality ostatky svatých,“ mínil Mons. Emil Soukup, kněz plzeňské katedrální farnosti. Domněnka nebyla potvrzena ani vyvrácena a je-li pravdivá, může skutečně umocňovat splnění vroucích přání.
Pokud se tomu shovívavě usmíváte, přesvědčte se sami, že to funguje, jak může potvrdit i autorka článku. Nalevo od mříže nepřehlédněte nenápadnou kovovou plastiku rukou, umístěnou na obrubníku, dílo umělce Lukáše Řezníčka, instalované v roce 2017 jako symbol naděje, kterou lidem andělíček dává.
Ostatně vždyť i Plzeň je pod ochrannými křídly anděla, jak je patrné z jejího velkého znaku, zobrazeném nad hlavním vchodem katedrály. Ten při nedávné obnově vzbudil překvapení. Architekt Jan Soukup si všiml, že do středu znaku, kde je tradičně zobrazován rytíř v bráně, znázorňující krále Václava II., umístil Gustav Miksch, autor fresky vytvořené v letech 1882-1883, Žida v chasidském klobouku.
Důvodem byla nejspíš skutečnost, že stejně jako dalším kolegům, kteří se podíleli například na opravě vitráží, městští konšelé za provedenou práci nezaplatili.
Zdroj: redakce – text a foto Dana Vondrášková
Buďte první kdo přidá komentář