Mary Pipherová: Ženy plují na sever

Kniha Ženy plují na sever (původní název Ženy veslují na sever) je určena ženám na přelomu šedesátky a sedmdesátky, vstupujících do „pokročilé dospělosti“. Ačkoliv nás v tomto věku častěji sužují neduhy a různé strasti, nové vědecké studie (ne)překvapivě potvrzují, že nemálo starších žen je mnohem šťastnějších než mladší generace. Štěstí přitom není podmíněno genetickými předpoklady ani vnějšími podmínkami. „Závisí spíše na tom, jak nakládáme s tím, co máme,“ což není vždy snadné. „V šedesáti a sedmdesáti strávíme více času v čekárnách u doktora než na koncertech a na pohřby budeme chodit častěji než na svatby. Úspěšně proplout stářím vyžaduje pružnost, otevřenost novým věcem, schopnost snášet nejednoznačnost života a zpracovávat své zkušenosti pozitivním způsobem.“

Při přechodu ze středního věku do stáří si víc uvědomujeme, že čas plyne rychleji a některé věci děláme možná naposledy. Zúročujeme celoživotní zkušenosti a s vděčností prožíváme bytí na hlubší emocionální a spirituální úrovni. „Přístup vítězí nad okolnostmi. Každá žena je strůjcem svého životního příběhu, ale ne vždy si může zvolit i životní podmínky. Přesto máme svobodu volby, jak na vnější nebo vnitřní události zareagujeme. Mít štěstí není nezbytnou (ani dostatečnou) podmínkou spokojenosti. Mít správný přístup však takovou podmínkou je.“

Autorka zdůrazňuje zásadní význam svobody vědomě se rozhodovat v souladu s našimi nejhlubšími hodnotami. Tato svoboda „je opakem reaktivity, reagování na každý sebemenší podnět, impuls a emoci, kterou pocítíme. Abychom se mohly svobodně rozhodovat, potřebujeme sebeuvědomění, schopnost vybrat si, na co se budeme soustředit, a také schopnost zaujímat postoj k okolnostem, v nichž se nacházíme.“

Mary Pipherová cestu k plodům zralosti dělí do čtyř etap a neopomíná ani její nástrahy. Je třeba dbát na průzkum terénu, umět s citem přijímat opotřebované tělo, prožívat dojetí, věnovat se péči o druhé a také přijmout blahodárnou samotu, oproti osamělosti. Zdůrazňuje nutnost oprostit se od zažitého způsobu vnímání tradičních rolí. „Jednou ze známek moudrosti je schopnost rozlišit mezi tím, jak nás vychovali, a tím, kým skutečně jsme. Čím lépe poznáme samy sebe, tím spíše budeme jednat v souladu se svým pravým já.“ Autorka přitom s otevřeností líčí také svůj příběh Mary-zachránkyně, s úspěchy i s nezdary.

Další kapitola je věnována „lidem na palubě“, jež představují partneři, kamarádky, rodina s vnoučaty. V závěrečné části se nabízí díky odstupu času nový pohled na život, umožňující autenticitu a sebepřijetí. Podstatné jsou přitom i zkušenosti z hospiců včetně nejdůležitějších typů rozhovorů před smrtí: „odpusť mi“, „odpouštím ti“, „miluji tě“, „děkuji“ a „sbohem“. I téma odcházení pojímá autorka s pokorou, nadějí a smířením. Vypráví příběhy žen, které zažívaly na sklonku života pocity blaženosti, osvícení a maximální míru štěstí. Jak je jejím zvykem, i v této knize ukazuje na mnoha zajímavých osobních příkladech klientek, přátel, známých, ale i svých vlastních, s jakými problémy se ženy „plující na sever“ potýkají, jak je řeší, z čeho se radují a proč vnímají, že i těžké zkoušky měly v životě význam.

Mary Pipherová dokáže stejně jako laskavá přítelkyně navodit přátelskou atmosféru, plnou porozumění a povzbuzujících slov, v nichž nechybí nadhled a osvěžující humor. Ví, že „se vším se dá pracovat“. Dokáže i starší ženy povzbudit možností, jak prosvětlit život štěstím a úlevným vnitřním sebepřijetím. „Tato kniha chce být vaším průvodcem na cestě k rozkvětu. Zkoumá věci, které nás mohou posilovat a obohacovat. Stáří nám nabízí příležitost k citovému, společenskému a duchovnímu růstu,“ uzavírá své dílo obdivuhodná autorka.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, grada.cz