Muzeum Cheb společně s Retromuseem Cheb uspořádaly jedinečnou výstavu o historii výroby jízdních kol světoznámé značky Eska. Seznamuje se stoletou tradicí věhlasné firmy, jejími letitými úspěchy, ale i obtížemi, v důsledku nichž nakonec zanikla.
“Stojíc na nejvyšším stupni dokonalosti, jest dnes jízdní kolo nevyhnutelným dopravním prostředkem, který by podobně jak šicí stroj v žádné domácnosti scházeti již neměl,“ propaguje roku 1912 reklamní slogan firmu Es-Ka – závody Kastrup & Swetlik, akc. spol. Cheb.
Stavební plány byly hotové 6. února 1911 a za půl roku díky úsilí jmenovaných podnikatelů budova o třech podlažích 52 x 15,5 metrů již stála (!). Jak potvrzoval tehdejší tisk, „možno plným právem nazývati tento podnik v každém ohledu co nejvzornější a pozoruhodností v oboru“, v té době byl nejmodernější svého druhu v habsburské monarchii. Již za rok se v něm vyrobilo 18 500 kol a roku 1935 odtud vyjela půlmiliontá eska. Kolik v roce 1912 stála? Za „jemné cestovní pánské kolo“ zaplatil zájemce 210 K a nejdražší model se čtyřstupňovým nábojem v zadním kole 365 K, což byl tehdy tříměsíční plat běžného zaměstnance. Dámská kola byla nákladnější než pánská, neboť rámové trubky se musely krátit a tvarovat a v některých případech se spojily můstky pro vyšší pevnost. Nejvíce však stály závodní modely a první motokolo z roku 1931 bylo pětkrát dražší než jízdní kolo. V roce 1928 továrnu opouštělo více než padesát tisíc bicyklů. Výrobu citelně narušila druhá světová válka a po jejím konci odchod německých zaměstnanců a nasazených válečných zajatců. Na podzim 1945 byla Eska znárodněna. V roce 1957, kdy se od zahájení výroby slavilo milionté vyrobené kolo, se kladl důraz především na množství, což se projevilo ve zhoršené kvalitě montáže. Průměrné kolo vážilo 13 kg a sestávalo z 584 dílů, na jejichž výrobu a kompletaci bylo zapotřebí 1726 operací.
Zvýšení produkce, určené kvůli devizovým přínosům především na export, činilo na konci šedesátých let ročně přes dvě stě třicet tisíc kol, vyvážených do pětapadesáti zemí světa. Byl o ně zájem v Evropě, Americe, Kanadě a putovala i do rozvojových zemí, zatímco na domácí trh, kde byla velice žádaná, ale nedostatková, se dostávala jen malá část, která nemohla poptávku uspokojit. V roce 1964 se stalo velkým hitem první skládací kolo a o tři roky později ikonické skládací kolo Eska typ 622, navržené firemním designérem Josefem Cupákem. V roce 1973 v Esce, kde třetina strojního zařízení byla stará více jak 25 let, pracovalo na tisíc zaměstnanců, z nichž 51,7 % tvořily ženy. Průměrný plat zde byl 1867 Kčs, o 300 Kčs méně než celorepublikový.
Vinou zejména zastaralé technologie byl v roce 1986 podnik vyhodnocen jako nejhorší v okrese. V dalších letech jeho produkce stagnovala, projevila se platební neschopnost a nedařilo se zachytit trend horských kol, což v důsledku znamenalo útlum výroby se stále klesajícím počtem zaměstnanců, jichž roku 1995 bylo 254 a vyrobili 60 tisíc kol, ale již tři roky poté se jejich stav snížil na pouhých třicet.
Problémem se v průběhu doby stal především nedostatek investic, který ohrožoval stabilitu výroby i samotného podniku, neboť z velkého výnosu zahraničního obchodu mu stát poskytoval naprosto nedostatečné množství prostředků na obnovu a další rozvoj. Jak uvádějí redaktoři Lukáš Vltavský a Miroslav Petr v článku z 16. 8. 2004 v Hospodářských novinách, osudovou se pro Esku stala devadesátá léta, kdy „vinou špatných rozhodnutí a nevhodné obchodní politiky se situace rychle zhoršovala. Jako nepotřebná byla zrušena distribuční síť. Systematicky byla zanedbávána oblast marketinku a propagace. Esce chyběla také kvalitní obchodní strategie.“ To vše přispělo k nezadržitelnému úpadku. Podnik, vyrábějící ročně přes sto tisíc jízdních kol, nemohl bez potřebných prostředků a inovací obstát ve světové konkurenci. Přes několik marných a neúspěšných snah o jeho zachování nakonec definitivně skončila slavná historie kdysi prosperující továrny, když v květnu 2006 došlo k smutné demolici jejích budov.
Výstava otevřená od 15. září 2022 do 19. února 2023 je rozdělená do dvou částí. Výstavní sál chebského muzea prezentuje výrobu od jejího počátku do roku 1945. V Retromuseu jsou vystaveny ukázky z poválečného a novějšího období firmy, až po její neradostný zánik v roce 2006.
U příležitosti výstavy byla vydaná stejnojmenná reprezentativní publikace Jana Králíka, kurátora expozice.
Muzeum Cheb, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 493/4 www.muzeumcheb.cz/
Retromuseum Cheb, pobočka Galerie výtvarného umění v Chebu, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 2/17 www.retromuseum.cz/
Zdroj: text: Dana Vondrášková, foto: Muzeum Cheb a Retromuseum, pobočka Galerie výtvarného umění v Chebu
Buďte první kdo přidá komentář