Památka zesnulých, lidově Dušičky, je svátek, který nás většinou donutí zajít na hřbitov a položit na hrob těm, co už s námi nejsou, svíčku nebo květinu. Víte ale, kde se tento svátek vzal?
Původně je Svátek zemřelých křesťanskou oslavou všech svatých a mučedníků a připadá na 1. listopadu. V USA se slaví už 31. října, známe ho jako Halloween a v římskokatolické církvi připadá na 2. listopadu jako Dušičky nebo Památka zesnulých.
Když ale půjdeme hlouběji do historie, zjistíme, že zemřelé oslavovali už staří Keltové. V noci z 31. října na 1. listopadu slavili konec léta a nový rok, jejich svátek se jmenoval Samhain. Podle keltské tradice byl časem, kdy se duše zesnulých vracely domů a jejich příbuzní jim svítilnami z vydlabaných řep svítili na cestu do podsvětí.
Památku zesnulých v dnešní podobě známe zhruba od 13. století, kdy tradici zavedli Římané.
Lidové pověry
Jako u každého svátku, i kolem Dušiček je řada lidových pověr. Podle jedné z nich vystupují v předvečer Památky zesnulých duše zemřelých z očistce, aby si odpočinuly od útrap. Pozůstalí proto měli v průběhu dne naplnit lampu na olej máslem, aby si duše jejich blízkých mohly potřít spáleniny, večer se pak pilo studené mléko, aby se duše ochladily. V řadě regionů se také peklo sváteční pečivo zvané kosti svatých (bochánky ve tvaru kostí), někde chodívali i koledníci a pečivem se obdarovávali i chudí pocestní a žebráci u kostela.
Dušičky v křesťanství
Pro křesťany jsou Dušičky jedním z největších svátků v roce, řada mší je v tento čas doplněna o kropení hrobů svěcenou vodou knězem za doprovodu věřících a kněz může obléknout černé roucho. Pro katolíky mají květiny i zapálené lucerny větší význam než pro ateisty. Živé květy znázorňují víru ve věčný život a to, že život uložením do hrobu nekončí. Hořící svíce zase symbolizují zmrtvýchvstání Krista.
Zdroj: redakce – Petra Matějková (autorské dílo)
Buďte první kdo přidá komentář