Brit Bennett: Matky

Do jižní Kalifornie, kde se narodila a vyrostla, zasadila autorka děj románu ze života současné černošské komunity. Vypovídá emotivně o osudech několika lidí, jejich životních plánech, láskách a mateřství, s nímž má mnohá žena své účty. Sedmnáctiletá Nadia Turnerová, dcera mariňáka, prožívá po sebevraždě matky smutek a nejistotu, které maskuje přehnanou nespoutaností. „Otec opřel svůj smutek o kostelní lavici, ale Nadia ho skrývala na místech, kam nebylo vidět.“ Byla přesvědčena, že niterná bolest má zůstat uvnitř. Zajímali ji ale ti, kdo dokázali svoji bolest projevit, zejména o čtyři roky starší Luke Sheppard, syn zdejšího pastora. Jeho slibně se rozvíjející kariéru úspěšného fotbalisty ukončil těžký úraz nohy. Po uzdravení pracoval jako číšník v bistru, kde se oba sblížili. Nezávazný vztah jim vyhovoval, než Nadia zjistila, že čeká dítě. Na těhotenství nebyla připravena, tajila ho a vnímala jako překážku v dalším životě. Byla přijata na Michiganskou univerzitu a takovou příležitost s šancí odejít z domova nechtěla promarnit. Ona sama se matce také narodila omylem a věděla, že jí to znemožnilo naplnit sny o vzdělání a lepším životě. „Kouzlo, které jste chtěli, je zázrak, magie, to, které jste nechtěli, je strašné.“

Nadia volí řešení, o němž ví pouze ona, Luke a jeho rodiče, kteří podniknou kroky, aby ulevili svému svědomí. Zatímco Nadia nechává minulost za sebou, jakmile odjede studovat a je v kontaktu pouze s věrnou, zbožnou kamarádkou Aubrey a otcem, Luke si často představuje, jaké by to bylo, kdyby si dítě nechali.

Aubrey zůstává osamocena, nese v sobě navíc bolest z nezájmu matky i nešťastného dětství. Útočiště nalézá v místním kostele, mezi členy církevního společenství, jimž obětavě pomáhá. Pro její ochotu a skromnost si ji oblíbí i matka Lukea. Ten v Aubrey nalézá skrytou krásu a jistotu, kterou v životě postrádá. Jejich rozvíjející se vztah směřuje ke svatbě, na niž pozvou i Nadiu a jejího přítele. Tehdy, ačkoliv mají každý svého partnera, si znovu uvědomí, co je k sobě stále poutá. Když se vážně zraní Nadiin otec a ona za ním přijíždí, aby se o něj starala, brání se vzájemné přitažlivosti, nechce zradit svoji nejlepší přítelkyni. „To, co člověk ztratí, má vždycky větší váhu, než ten zbytek.“

Dějem se prolíná kolektivní hlas skupiny starších církevních matek, chápajících, pokorných, ale i rozverných, prozrazujících svoje životní zkušenosti, názory, vzpomínky. Jedna z nich, obdařená darem vidění, dokáže nestranně pozorovat, co bylo i bude. Autorka v sugestivním románu o životě a mateřství vystihuje otázku traumatu i způsobu, jakým se předává dalším generacím. Mateřství vytoužené, chtěné, odmítané, přerušené nebo ukončené formuje životy žen i s důsledky, jež se byť nevědomě přenášejí na jejich dcery.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, Luxor.cz