Světový den knihy

Anatolij Ignaťjevič Pristavkin (1931-2008), ruský spisovatel a neúnavný bojovník za lidská práva, prožil jako dítě krušná léta. Matka mu zemřela a otec bojoval na frontě. Vyrůstal v dětských domovech, odkud ve čtrnácti letech utekl a živil se prací v konzervárně. Později vystudoval a působil jako spisovatel.

Jeho světově proslulé a oceňované dílo Na hrudi obra obláček zlatý (překlad původního názvu Nocoval obláček zlatý) vychází z jeho osobních zážitků. Líčí drsný osud dvou osiřelých bratrů, přežívajících často v otřesných podmínkách dětských domovů. Nebezpečná doba, kdy běsní druhá světová válka, je nutí roku 1944 strastiplně putovat z Moskvy až na daleký Kavkaz. Odtud a z dalších míst bylo v důsledku Stalinových deportací násilně vysídleno několik národů do nehostinných míst tehdejšího Sovětského svazu, tisíce lidí přitom zahynuly.

Román, který pronikne hluboko do srdce, emočně velmi silný příběh, čtenáře drásá syrovostí, bojem za přežití, střetem dobra a zla, a zároveň probouzí vlnu soucitu.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, Lidové nakladatelství

Klenot české beletrie, slavný humoristický román Saturnin, v novém vydání s ilustracemi Adolfa Borna, doznal u českých čtenářů takové obliby, že se stal vítězem ankety Kniha mého srdce. Děj knihy se odehrává ve dvacátých letech 20. století a je satirou společenských problémů i lidské omezenosti a směšné namyšlenosti.

Kdo by neznal nezapomenutelného sluhu Saturnina, jenž slouží mladému pánu a vnese do jeho dosud poklidného a stereotypního způsobu života nové vzruchy díky svým nečekaným a nevyzpytatelným reakcím a nápadům. Z bytu, který skýtá vše potřebné, aby byl klidným, příjemným zázemím, se brzy stěhují na hausbót, zmítaný vlnami projíždějících parníků. Ale i to je Saturninovi málo, pobídne svého pána, aby šel chytit lva, uprchlého ze ZOO. Nešetří ani návštěvy, zejména nevítanou a neodbytnou tetu Kateřinu s Miloušem, jež se snaží odradit smyšlenkou, že na lodi jsou myši.

Mladý muž na popud svého sluhy navštíví svého dědečka z venkova, kde se setkává s okouzlující Barborou, a ani příjezd doktora Vlacha a tety Kateřiny nemůže zabránit tomu, aby se do ní nezamiloval. Přes všechny situace, převážně humorné, spěje děj ke šťastnému vyústění, teta najde bohatého ženicha, Saturnin pečuje o dědečka, zatímco mladý muž s Barborou odjíždějí do Prahy.

Nejúspěšnější román oblíbeného spisovatele a fejetonisty Zdeňka Jirotky (1911-2003) z roku 1942 je dílem, k němuž se rádi vracíme, aby nás vždy naplnilo dobrou náladou. Je prodchnuto laskavým inteligentním humorem, působícím jako ozdravný lék.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, sulc-svarc.cz

Úspěšná kanadská spisovatelka Shari Lapena (nar. 1960) je u nás známa několika bestsellery, v nichž dokonale uplatňuje svůj talent pro psychothriller.

V nejnovějším příběhu nás Shari Lapena zavede na Brecken Hill, místo, kde bydlí jen ti, co si to mohou díky bohatému kontu dovolit.

Kdo brutálně zavraždil Freda a Sheilu Mertonových, starý a bohatý manželský pár, krátce poté, co s nimi u nich byli na velikonoční večeři jejich tři dospělé děti? Je někdo z nich vrahem? Každý z nich by měl svůj motiv, každý by uvítal slušnou sumu, která by na něj připadla z velkorysého dědictví.

Vychází najevo, že rodina nepatřila k těm, které pojí šťastné vztahy. Náladový otec šel všem na nervy a často byl nesnesitelný až despotický. Matka zase neprojevila nikdy snahu se svých dětí před ním zastat.

Dopátrat se viníka rodinné tragédie nebude snadné. Obvinění pravdu skrývají a záměrně lžou. Čtivá kniha s napínavým dějem a mnoha zvraty čtenáře do poslední chvíle drží v napětí.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, kalibr-knihy.cz

V překladu Jiřího Reynka vyšlo nadčasové, unikátní dílo francouzského spisovatele Jeana Giona (1895-1970) o osamělém pastýři, jenž bez nároku na jakoukoliv odměnu či uznání dennodenně sázel nové stromy na vyprahlých kopcích málo obydlené Provence.

Byl málomluvný, jak to bývá u osaměle žijících lidí, a jeho život dokonale souzněl s přírodou, v níž žil. Vše, co dělal, mělo svůj řád a smysl. Autor se s ním a jeho stádem ovcí setkal v horkém červnovém dni roku 1910 v bezútěšné končině u rozvalin někdejší vesnice. Pětapadesátiletý Elzéard Bouffier, jak se pastýř jmenoval, mu dal napít a zavedl ho do svého domu, aby se s ním rozdělil o polévku. Byl přátelský a nabídl mu nocleh. „Společnost toho muže přinášela klid.“ Návštěvník ho požádal, aby u něj mohl ještě den zůstat. Pozoroval, jak muž poté, co zavedl stádo na pastvu, postupně zasadil sto žaludů na místo, které si k tomu vybral. Tak to dělal již tři roky. Dalšího dne se s ním host rozloučil. Pak vypukla první světová válka a autor musel narukovat. Po jejím skončení se vrátil zpět do těch pustých končin a doslova oněměl úžasem, když spatřil les nově vysázených stromů, dosahující na nejširších místech jedenácti kilometrů.

Kniha „muže, jenž sázel stromy a vypěstoval štěstí“ získala popularitu v mnoha zemích světa a stala se inspirací ochráncům přírody k zalesňování holých oblastí. Stále vychází v nových vydáních a patří mezi skvosty světové literatury.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, knihyhb.cz