Útlá knížka proslulého britského neurologa, přírodovědce, historika a spisovatele Olivera Sackse (1933-2015), žijícího převážně ve Spojených státech, je nesporně literárním skvostem. Obsahuje čtyři brilantní eseje, které psal s vědomím, že jeho život se blíží ke konci. „Stojím tváří v tvář smrti, ale ještě jsem neskončil se životem.“ Nejde však o posmutnělé bilancování, ale o vzpomínky na zážitky, setkání a poznání, která ho obohacovala radostí a vědomím smysluplně naplněného bytí.
Jednotlivé úvahy zrcadlí Sacksovu optimistickou mysl, přijetí vlastní (ne)konečnosti a zejména velkou vděčnost za vše, co v životě mohl prožít a uskutečnit. První s názvem Rtuť je spjata s jeho vztahem k chemickým prvkům a k chemii vůbec. Psal ji, když se blížily jeho osmdesátiny, tedy věk se stejným číslem, jakým je označena rtuť. „Je mi skoro osmdesát. Mám nějaké zdravotní problémy, žádný mě však neochromuje. Jsem rád, že žiju – občas, když je počasí jako malované, zvolám: Jsem rád, že nejsem mrtvý!“ Sacks vzpomíná na svého otce, který ho ujišťoval, že „roky po osmdesátce byly nejradostnější dekádou jeho života. Měl pocit – a já se tak začínám cítit také –, že se jeho duševní život a perspektiva nezužují, nýbrž naopak rozšiřují.“
O rok později, při psaní stati Můj život, se musel psychicky vyrovnat s diagnózou postupujících metastáz, přestože se jinak cítil docela zdráv. „Neznamená to však, že jsem se životem hotov. Naopak, intenzivněji žiji a v čase, který mi ještě zbývá, chci prohloubit svá přátelství a pak se rozloučit s těmi, které miluji, víc psát, cestovat, budu-li mít sílu, a dosáhnout nového stupně pochopení a vhledu.“ Jeho přijetí skutečnosti může překvapit: „Najednou pociťuji zřetelný cíl a perspektivu. Není čas na nic nepodstatného.“
Z eseje Moje periodická tabulka prvků vyvěrá radost z možnosti naplno prožívat vše, oč se vždy zajímal a co ho těší, včetně údivu nad zářící hvězdnou oblohou. „Vnímal jsem krásu nebe a nedílně s tím i pomíjivost – a smrt.“
Knihu uzavírá Šabat, část, kterou považoval za své vyznání a do níž vložil všechnu energii, lásku, pokoru i vděčnost. Při úvaze nad otázkou, co znamená žít dobrý a smysluplný život, seznává, že jde především o dosažení vnitřního míru. Jako když o šabatu, dni odpočinku, „člověk cítí, že jeho dílo je hotovo a může si s klidným svědomím odpočinout.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, dybbuk.cz
Buďte první kdo přidá komentář