Úspěšná, oceňovaná spisovatelka Alexandra Potter se narodila roku 1970 v britském Bradfordu. Vystudovala obor anglické literatury a již delší dobu se věnuje psaní romantických románů, v nichž jejich hrdinové i přes obtíže dosáhnou šťastného naplnění života. Její knihy patří mezi bestsellery a ve světě se prodalo více než milion výtisků.
Kniha, o níž příznivci Alexandry Potter tvrdí, že patří mezi její nejlepší, se přes pět set stran čte velmi dobře až téměř dychtivě. Je totiž přesně taková, jakou pro příjemně oddechové chvíle potřebujete k rozptýlení ze starostí všedního života. Obsahuje smutek, zklamání i rozčarování, ale také humor, optimismus a nadějné šance na pozitivní změny, které si hlavní hrdinka, čerstvě rozvedená pětačtyřicetiletá Liv (Olivie) Brooksová, nenechá ujít. Věrně po boku ji doprovází starší pes Harry, jehož si adoptovala z místního útulku. Právě on zaujímá v celém příběhu důležité místo, neboť díky jeho důvěře a přátelství jsou lidé k sobě vstřícnější.
Liv se po rozchodu s manželem rozhodne i k další změně – dá výpověď ve škole, kde učila deset let, a odstěhuje se z rušného Londýna na poklidný venkov do Yorkshire Dales, kde v dětství prožívala šťastné chvíle a kde vše plyne svým obvyklým nespěchavým rytmem. Zakoupí zde domek, který jí v prvním návalu nadšení zaujme, přestože vyžaduje nutnou přestavbu a úpravy, aby v něm mohla spokojeně bydlet. S tím jí pomůže firma, již si k tomu najala a jejímž majitelem je, jak k velkému překvapení zjistila, její dávný idol a neopětovaná láska, sympatický Ben.
Jako nová obyvatelka se postupně seznamuje s místními lidmi, jimž pomáhá, a pociťuje znovu příval radosti. Někteří ji obzvlášť přirostou k srdci, jako téměř osmdesátiletý Valentine, jenž pravidelně jezdí za svojí milovanou ženou do sanatoria, nebo Stanley, autistický syn Bena, jemuž její pejsek pomáhá překonávat strach, či pubertální Maya, kterou doučuje. Liv se tu cítí spokojená a nachází sama sebe. „Přinutilo mě to zpomalit, přestat spěchat a místo toho se dívat a poslouchat, opravdu si všímat věcí. A díky tomu jsem si uvědomila, že venkov je ve skutečnosti mnohem živější a energičtější, než jakékoli město, včetně krajiny zde. Je mnohem impozantnější než sebelepší londýnské panorama.“ Už se neohlíží nazpět, ale žije přítomným okamžikem, přesně tak, jako její pes Harry.
Stačí jedna dobrá věc, aby život opět dostal smysl a nový impulz. Třeba telefonát od doktora, že je všechno v pořádku, zpráva, že jste dostali práci, úsměv od neznámého člověka, píseň, kterou právě zaslechnete, krásný západ slunce či popíjení kávy, do které barista udělá srdíčko…
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), prah.cz
Buďte první kdo přidá komentář