Guláš? Tak to bych mohla vydat kuchařku…, začala své vyprávění známá mojí mámy. Byla jsem tehdy krátce vdaná a na přání svého manžela jsem připravila guláš, jeho oblíbené jídlo. Vařit jsem už tehdy uměla a udělala jsem ho tak, jak jsem se ho naučila doma, a s pýchou jej podávala svému choti.
Snědl jej a řekl: „No, nebyl špatný, ale takový, jak ho vařila moje maminka, nebyl.“
„A jak ho dělala tvoje máma?“
Typický chlap, pochopitelně neměl o této činnosti ani páru, zajímal jej pouze plný talíř. Zeptat se manželovy maminky, jaké že tajemství obsahoval její recept, nebylo možno – zemřela před tím, než jsme se vzali.
No to víš, že mě to mrzelo, ale z počátku jsem to brala jako výzvu: To by bylo, abych nedokázala udělat stejně dobrý guláš!
A tak jsem se vyptávala, kdo jak guláš vaří, studovala jsem recepty a zkoušela. Jeden radil kolik masa, tolik musí být cibule. Druhý zase, že jedině dostatek česneku. Další zahustit chlebem…
A tak jsem se vyptávala, kdo jak guláš vaří, studovala jsem recepty a zkoušela.
Foto: Unsplash.
Časem jsem pochopitelně vyloučila guláš bramborový, segedínský, se zeleninou, s houbami…, a vyzkoušela jsem všechno možné i nemožné, druhy masa, koření, zahuštění…
Trvalo to několik let. Když se manžel po pozření několika soust vždycky nadechl a začal: „No není to špatné – “, už jsem začínala vidět rudě. Vždycky jsem pak chvíli guláš nevařila (kdo to má pořád poslouchat) a jen při vyslovení názvu tohoto jídla se mi dělalo mdlo.
A pak jsem se zase jednou, po delší době, rozhodla guláš uvařit. Jak už jsem tak zvyklá vařit a při tom dělat ještě další práci, milý guláš, který jsem měla už skoro hotový, se mi trochu připálil. To jsem tomu dala, říkala jsem si pro sebe, nejenže zase nebude „jako od maminky“, ale ještě k tomu přismahlý! Mrkla jsem na hodiny, dobře, to ještě stihnu, skočím k řezníkovi a udělám honem něco jiného, rychlého.
Když jsem se vrátila z nákupu, překvapilo mě, že manžel už je doma. Nadechla jsem se, že mu vysvětlím, proč bude oběd později, ale ke slovu jsem se nedostala. Místo toho jsem zírala na jeho rozzářené oči a rozzářenou tvář, celou mastnou. Právě si nakládal druhý talíř připáleného guláše a s úsměvem od ucha k uchu mi nadšeně oznamoval: „To je ono! Přesně takový guláš dělala moje maminka!“
Já tedy guláš raději nepřipaluji a nabízím svůj recept na
Zdivočelý hovězí guláš
Suroviny
- 1 kg hovězího masa (kližky nebo předního), nakrájeného na kostky
- 2 cibule
- 2 lžíce sádla nebo oleje
- trochu hrubé mouky
- 1 lžička papriky (já dávám sladkou, můžete ovšem dát pálivou, pokud máte rádi ostrý guláš)
- 1 lžička gulášového koření
- mletý pepř
- mletý jalovec
- drcený kmín
- mletý bobkový list
- sůl
- tymián
Postup
- Na sádle nebo oleji dozlatova usmažíme najemno nakrájenou cibulku. Přidáme lžičku gulášového koření a lžičku papriky. Jen promícháme a okamžitě přidáme maso nakrájené na kostky. Za stálého míchání opékáme, až maso pustí šťávu. Přidáme koření (bobkový list, pepř, jalovec a kmín) a přilejeme trochu horké vody. Dusíme, dokud maso není měkké. Pak odstavíme hrnec z ohně, chvíli počkáme, až guláš přestane vřít, a zaprášíme 2–3 lžícemi hrubé mouky. Promícháme a ještě chvíli povaříme. Těsně před koncem vaření přidáme špetku tymiánu. Podle chuti přisolíme. Jako přílohu podáváme pečivo nebo knedlík.
Poznámky
Zdroj: Olga Skálová
Další články z této rubriky
Jenom krátce k tomu guláši. Ten jsem se naučil vařit na skautském táboře “ Na Dyji 48″. Byl to náš poslední skautský tábor a měl vynikající průběh. Guláš se vařil v kotlíku a celé dopoledne se u něj sedělo, aby nevyhaslo. Byl z hovězího krku a ze všeho koření, co bylo po ruce, včetně toho tymiánu. Ale navíc tam byla jedna přírodní lesní vůně ve formě malé větvičky smrku. To bylo „pošušnání“. Podle ved. tábora prý pro vitamíny. Zdravím J.N.