O síle šumavské přírody a tajemství lesa
Wolfgang Schreil (nar. 1975) pochází v bavorského Bodenmais na česko-německém pomezí a stále bydlí poblíž v Arberwaldu. Miluje zdejší hluboké lesy s divokými zvířaty, s nimiž ho pojí vzájemná důvěra. Dokáže je hodiny tiše pozorovat a pak zachytit v úžasných snímcích. Připravuje pravidelné výpravy přírodou, přednášky, vystupuje v mnoha pořadech. Zasloužil se o vyhlášení chráněné oblasti Hochzellbergu v srdci Bavorského lesa. Za poslání „dělat svět lepším“ obdržel v roce 2022 cenu Rotary Respect Awards.
Wolfgang Schreil, známý také jako zaříkávač zvířat, o nich předává poznání, která za více jak dvacet let získal jejich pozorováním a citlivým vnímáním. Radí, kde je lze ve volné přírodě potkat, jak se chovají a komunikují i co od nich můžeme očekávat. Každé představí s tím, kde se vyskytuje, čím a jak se živí, zmíní i různé zvyklosti a důležité údaje, z nich některé budou pro čtenáře nové a překvapivé. Přitom se poutavě a s neskrývaným nadšením dělí o zážitky, jež se zvířaty v lese prožil, i s tím, co se od nich naučil.
Jako první odhaluje život i chování zmijí a připomíná, že u nich „funguje totéž, co platí u ptáků a savců: žádná zmije se nenaštve, když člověk zůstane klidný a nedá najevo strach“. Bude-li ještě k tomu postupovat opatrně, bez rychlých nebo trhavých pohybů, chovat se co nejvíc pasivně, určitě vyvázne bez úhony.
Na rozdíl od lidí, domlouvajících se hlasem, zvířata komunikují převážně pohybem, řečí těla. Rozumí však hlasovým projevům ostatních v lese a podle toho reagují, a to i na přítomnost člověka. Prozrazuje, jak nás zvířata vnímají, a přibližuje jejich chování i emoce. Pronikneme s ním do tajů proměnlivé melodie ptáků, poznáme, proč mají rozdílné zobáky a jak je používají, i způsob lovu dravců, kdy například nejrychlejší sokol při útoku vykazuje rychlost 300 km v hodině a je tak nejrychlejším ptákem na světě. Dozvíme se, proč se vegetariánský tetřev hlušec živí rovněž mravenci a sýkora koňadra si pochutná na myši, podobně jako veverky se sytí ptačími vejci nebo mláďaty, i že na jaře ptáci uvítají, když jim nasypeme moučné červy jako potravu pro jejich potomstvo.
Autor líčí ojedinělý životní zážitek s rysem při jeho fotografování. Mnohá další setkání nabyla až důvěrného charakteru, ať se jednalo o lišku, jelena, srnčí rodinku, veverky, hranostaje či další lesní tvory, s nimiž navázal kontakt, když je léčil nebo pečoval o osiřelá mláďata, jako v případě kuny Matyldy.
Mnohým je záhadou, jak ve volně žijících zvířatech dokáže vzbudit takovou důvěru. Wolfgang Schreil lidem, kteří chtějí poznat volně žijící zvířata v přírodě, radí: „Ten, kdo není vnitřně naprosto klidný a uvolněný, uvidí divoká zvířata jen zdálky.“ Nervózní člověk také upadne v živočišné říši okamžitě v nemilost a zároveň se vystavuje nebezpečí, neboť jeho strach se okamžitě přenáší na zvířata a vyvolává v nich neklid či agresi. Vysvětluje proto, jak je třeba se v lese a při setkání se zvěří chovat, jak to sám dělá. Zvířata ho za to tolerují, komunikují beze slov a pohledem si vzájemně potvrzují, že každý uznává právo druhého na existenci. Poukazuje zároveň na předsudky vůči zvířatům, a to i domácím, když se jim přisuzují lidské vlastnosti nebo se posuzují podle sympatií. „Nechejme tedy prosím morálku doma a neberme ji do lesa. Zvířata mají jiné starosti. Kdyby rys nemohl lovit srnce, zemřel by hlady. Chceme kritizovat touhu zvířat přežít?“ Na přírodu je třeba hledět nestranně a neutrálně, abychom jí mohli lépe porozumět.
Wolfgang Schreil miloval už od dětství les, který mu poskytoval pocit jistoty, a měl úzký vztah se zvířaty, mezi nimiž se cítil vždy svobodně. Dvacet let se věnuje poznávání divokých zvířat a ví, že kde žijí, zůstává příroda v rovnováze. Díky tomu, že se od nich ochotně učil, mnohé se o nich dozvěděl a zjistil, že jsme si docela podobní. Jak proniknout do říše zvířat, podmiňují podle něj tři vlastnosti – upřímnost, nebojácnost a vnitřní rovnováha. Sám takto a s otevřenou myslí přistupuje ke každému zvířeti.
„Pokud rychle spěcháte přírodou, uteče vám většina věcí. Pokud však máte trochu dětského objevitelského ducha, budete překvapeni, kolik toho můžete objevit pěšky na pouhých pár metrech,“ říká dobrosrdečný Wolfgang Schreil – alias „Woid Woife“.
To dokazuje i jeho kniha, obsahující také unikátní barevné fotografie, které pořídil často z bezprostřední blízkosti jinak plachých a ostražitých lesních zvířat.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihykazda.cz
Buďte první kdo přidá komentář