Více než 100 otázek a odpovědí mykologů
Odborné mykology Björna Wergena (nar. 1985) a Katrin Gilbertovou (nar. 1987) spojuje dlouhodobý zájem o houby. Oba aktivně působí v Německé mykologické společnosti a znalosti předávají široké veřejnosti na svých přednáškách či houbařských výpravách.
Jejich výbornou houbařskou příručku mohou mít milovníci hub díky praktickému formátu při ruce i na toulkách lesem. Naleznou v ní sto odpovědi na nejčastější otázky ohledně rozlišení, sběru a zužitkování více jak třiceti nejznámějších hub. Knížka není pojata jako určovací klíč, ale zaměřuje se na to, co houbaře nejvíce zajímá, zejména na kterých místech houby rostou, jak je sbírat a určit podle typických znaků nebo jak předejít záměně jedlých druhů za nejedlé či jedovaté.
Nejprve autoři seznamují s tím, co vlastně houby jsou, neboť jejich sbírané části na povrchu půdy lesa jsou pouze plodnicemi pro další rozmnožování. Podhoubí (mycelium), z něhož vyrůstají, přitom dosahuje značných rozměrů, dokonce až několika kilometrů čtverečních. Houby jsou proto jedním z největších organismů na Zemi.*
Poznáme také, v čem se liší vřeckovýtrusné (pravé lanýže, smrže) a stopkovýtrusné (hřibovité, lupenotvaré či liškotvaré) houby, jež jsou nejvíce oblíbené a vyhledávané. Zajímavé jsou poznatky o tom, kde různé druhy rostou, jak žijí, a především o způsobu jejich určování a rozpoznání od jim podobných, avšak nejedlých či jedovatých.
V knížce najdeme doporučení, co vše je potřeba k houbaření, na co si dát pozor, a především začátečníkům poskytuje vysvětlení, které druhy si jen těžko splete. Kromě mnoha dalších otázek se zabývá i tou z nejčastějších, zda se mají houby při sbírání odříznout, nebo vytáhnout. V zásadě je to jedno, ale pokud houbu dobře neznáme, je lépe ji z půdy pečlivě vytrhnout, aby ji případně mohl zkušený mykolog přesně určit. Nechybí rady, jak dlouho houby vydrží, jaké jsou nejlepší způsoby jejich skladování a co dělat při otravě houbami.
Další část příručky se zaměřuje v jednotlivých kapitolách na konkrétní druhy hub – hřibotvaré, lupenotvaré a holubinkotvaré, liškotvaré, chorošotvaré a kustřebkovité. Autoři radí, jak je rozeznat a jak správně určit jedlé houby. Důležitá informace se týká dotazu, zda jsou ještě stále radioaktivně kontaminovány plodnice oblíbeného hřibu hnědého, který by se měl konzumovat nejlépe pouze v omezené míře, neboť je jednou z hub, kde se radioaktivní látka (jež se rozpadá velmi pomalu, i několik set let) nadprůměrně hromadí, neboť na povrhu klobouku obsahuje substance, jež na sebe cesium vážou.
Příručka umožňuje poznat více jak třicet nejznámějších hub našich lesů, jedlých, nejedlých i jedovatých. Jde o hřiby, křemenáče, kozáky, klouzky, čirůvky, václavky, ryzce, holubinky, muchomůrky, pečárky, lišky, bedlu, hnojník, kotrč, hlívu, smrž a další, jež zachycuje množství detailních barevných fotografií.
Závěrem jsou uvedeny kromě odborné literatury a rejstříku rovněž houbařské poradny a webové stránky.
Sváteční návštěvníci lesa i mírně pokročilí houbaři ocení skvělou příručku s množstvím důležitých poznatků o houbách, které v jejich atlase nenajdou a při procházkách lesem přijdou vhod.
* Pozn.: Unikátní knihu na toto téma napsal Merlin Sheldrake pod názvem Propletený život. Jak houby utvářejí svět, mění naši mysl a ovlivňují budoucnost, již vydalo nakladatelství Kazda.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihykazda.cz
Buďte první kdo přidá komentář