Oblíbeného herce, dabéra, režiséra a moderátora není třeba dlouze představovat. Jiří Krampol (nar. 1938), oceněný státním vyznamenáním – medailí Za zásluhy, je i ve „stříbrném věku“ aktivní a naplňuje motto svého života: „Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí“.
Ve své knize vzpomíná na rodiče, dětství a klukovská dobrodružství, prožitá na pražském Žižkově, kde rodina bydlela. S láskou vzpomíná na dobu studií a velkého učitele – tatíčka Miloše Nedbala – a další osobnosti, které měl rád. Patřil k nim báječný herec a šprýmař Jan Pivec, Karel Höger, Rudolf Hrušínský, známý jako muž, který se tiše smál, věčný kluk Josef Fousek, nenahraditelný Miloslav Šimek, Miroslav Plzák a také režiséři, zejména nepřekonatelný Ján Roháč. K blízkým přátelům dodnes patří Jan Přeučil a životní kamarádka Uršula Kluková, s nimiž ho pojí mnoho společných úsměvných zážitků včetně vzájemných „vylomenin“, o něž se ochotně dělí se čtenáři, stejně jako o životní a sportovní lásky.
Rád vzpomíná na úspěšné působení v divadle Semafor i devítileté angažmá v Divadle Na zábradlí pod vedením Jana Grossmana a na kolegy herce, s nimiž prožil kus života. Divadlo opustil kvůli filmování, neboť tehdy točil jeden film za druhým. Tím prvním byl snímek Bylo nás deset. V dalším, nazvaném Pršelo nám štěstí, se poprvé potkal s Jiřinou Bohdalovou. Za jeden z nejhezčích televizních filmů, které kdy točil, pokládá Zamřížované zrcadlo od Ivana Olbrachta v režii Antonína Moskalyka, kde hrál kasaře.
Kromě filmových rolí oživuje příhody z úspěšných televizních seriálů, satirických scének a dalších pořadů včetně zákulisního života a vtípků, kterými se nejen herci navzájem s oblibou častovali. Líčí milovanou práci v dabingu, především při namlouvání téměř třiceti filmů se slavným Jeanem-Paulem Belmondem, s nímž se už mohl dvakrát osobně setkat, ale pokaždé tomu zabránily nečekané okolnosti.
O úsměvné historky nebyla nouze ani v úspěšném pořadu „Nikdo není dokonalý“, jehož byl Jiří Krampol scenáristou i moderátorem, ačkoliv původně ho měl uvádět Josef Laufer, který se ho vzdal, neboť to nebyl jeho žánr. Vypráví, s kým při něm spolupracoval, a cituje originální odpovědi na některé otázky, jež často odbouraly i jeho samotného. Jiří Krampol neopomíná ani zážitky ze zahraničních cest, kde buď filmoval, anebo vystupoval s kolegy v představeních.
Jeho kniha je napsaná v duchu osobní životní filozofie: „Dělat srandu a šířit veselou náladu je to nejhezčí, co můžeme dělat.“ Velmi dobře se čte a je příjemným „lékem“ na špatnou náladu či smutek. Je doplněna barevnými i černobílými fotografiemi ze současnosti i archivními záběry ze soukromí nebo divadelních, televizních a dalších vystoupení.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), radioteka.cz
Buďte první kdo přidá komentář