K nejvýznamnějším křesťanským svátkům patří narození Ježíše Krista roku 5 př. Kr. v judském městě Betlémě. Spasitelův příchod předem ohlašovala jasná hvězda, jež sem doprovázela tři mudrce (krále), aby se Božímu synu poklonili a předali dary.
Jak to tenkrát bylo s onou jasnou hvězdou, není dodnes zcela známo, hypotéz se nabízí několik, avšak pro křesťanský svět nejsou tak důležité. Významný evangelický teolog, biblista-novozákoník, historik a filozof Petr Pokorný (1933-2020) k tomu poznamenal: „Astronomie nám k datování Ježíšova narození pomůže málo, protože, i kdyby datovala přesně ten jev, který byl popsán jako hvězda, jde jen o datování toho, co se po letech stalo metaforou ke zpětnému vyjádření významu Ježíšova narození.“
Původní název města Betlém byl překládán jako „bit ilu lachema“ (dům bohyně Lachamy – kenaanské bohyně plodnosti), jak dokládají egyptské texty ze 14. století př. Kr. Časem z tohoto názvu vzniklo hebrejské pojmenování „Bét-lechem“ s významem Dům chleba. Zde se narodil král David, vládnoucí zřejmě v letech 1013-973 př. Kr. „Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova“ (L 2,4), aby se dal zapsat se svou těhotnou snoubenkou Marií, jež zde porodila syna a zavinutého do plenek jej položila do jeslí, neboť v hostinci pro ně nebylo místo.
Některé názory Betlém jako místo narození Ježíše Krista zpochybňují s poukazem, že jím byl vždy Nazaret. V Novém zákoně se však jako rodiště uvádí již pouze Betlém. Sem, na jedno z nejsvětějších křesťanských míst, do Chrámu Narození Páně, zbudovaného nad jeskyní považovanou za místo narození Ježíše Nazaretského, proudí zástupy věřících i turistů. V ní je posvátný prostor vyznačen nápisem Hic de Virginie Maria Jesus Christus natus est (Zde se Panně Marii narodil Ježíš Kristus) a čtrnácticípou stříbrnou hvězdou, vsazenou do mramorového obložení.
Připomínka narození Spasitele dala vzniknout pozdější vánoční tradici vystavování jesliček v kostele. Inspiroval k tomu sv. František z Assisi, když o Vánocích roku 1223 uspořádal první živé jesličky v jeskyni u italské obce Greccio. Zasloužil se o to, aby se narození Spasitele mohlo připomínat kdekoli. Mezi lidmi se tato zvyklost těšila velké oblibě a z Itálie se postupně rozšířila i do dalších evropských zemí.
V Čechách byly jesličky poprvé vystaveny „jako dosud něco nevídaného” roku 1562 v jezuitském kostele sv. Klimenta v Klementinu na Starém Městě pražském. Pražský chrám Nanebevzetí Panny Marie na Karlově umožňuje o vánočním čase navštívit napodobeninu betlémské jeskyně, která tu byla zbudována díky iniciativě kanovníka Jana Václava Dvořáka z Boru roku 1708 tak, aby představovala věrnou kopií jak v rozměrech, tak i vzhledem té v Betlémě. Polychromované postavy Svaté rodiny v životní velikosti jsou dílem sochaře a řezbáře Jana Jiřího Šlanzovského a vznikaly v průběhu let 1708 až 1711. Patří mezi nejstarší dochované jesličky v Čechách.
Z Prahy se nový obyčej šířil do dalších míst v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Oblíbený byl hlavně mezi šlechtou, která si tuto „novinku” nechávala stavět v kaplích svých hradů a zámků. Od začátku 17. století bylo možné spatřit dvojice řádových kněží s pomocníkem, jak nosí mnohem skromnější a také mnohem menší „skříňové” jesličky od jedné vesnice ke druhé, aby je mohli ukázat v kostelech i těch nejzapadlejších vesnic. Jesličky měly různou podobu a velikost, samozřejmě podle toho, jak bohatý byl ten, kdo je vlastnil. Figury, zhotovované ze dřeva, z vosku i jiných materiálů, byly bohatě malované a zdobené pestrobarevným oblečením, nebo dokonce i drahými kameny, stříbrem a zlatem. Ze stříbra jsou například i jesličky z loretánského pokladu v Praze, pocházející z konce 17. století.
Na chvíli se ještě zastavme na Loretánském náměstí, kde stojí kostel Panny Marie Královny andělů. O Vánocích bývá v radostném obležení dětských i dospělých návštěvníků oblíbený barokní betlém, vytvořený kolem roku 1730, jež u nás nenajde obdoby. Lze jím procházet a obdivovat 48 postav (z toho 32 lidských), většinou v životní velikosti, které prý po deset let tvořil mnich z řádu menších bratří kapucínů. Zejména děti se nemohou dočkat, až vhodí minci do kasičky, aby se jim dostalo pochvalného pokývání hlaviček jehňátek a jejich vděčného zabečení.
Josefínské zákazy považovaly stavění jesliček za dětinský a církve nedůstojný projev, jenž nepatří na veřejnost, a tak se stále více začaly objevovat v domácnostech, kde si je lidé sami vyráběli, aby tak vyzdobili své příbytky, připomínali si narození Ježíše a posilovali vzájemnou blízkost. Vzhled si tvůrci přizpůsobili místním podmínkám, často se na pozadí krajiny objevovaly siluety míst, kde bydleli, a mezi postavami bylo možno rozeznat mnoho sousedů a příbuzných.
Nádherné lidové betlémy pocházejí z Třešti, kde mají dvousetletou tradici, známé jsou i ty ze Šluknovska, Příbrami, Králíků, Jihlavy, Svitav nebo z Telče. Vyráběny byly z mnoha různých materiálů, kupodivu i z másla, jimiž se chlubí v Máslovicích. Slavné mechanické Krýzovy jesličky, zhotovené jindřichohradeckým Tomášem Krýzou, jsou dokonce zapsané v Guinnessově knize rekordů jako největší lidový betlém na světě. Na cenném mechanickém třebechovickém betlému pracoval lidový řezbář Josef Probošt s dalšími pomocníky čtyřicet let. V roce 1999 bylo jejich úctyhodné dílo prohlášeno za národní kulturní památku. Proslulý je i jeden z největších mechanických betlémů, umístěný v sušickém muzeu, zabírající plochu 16 m2, vytvořený řezbáři Karlem Tittlem a Pavlem Svobodou. Obsahuje 150 pohyblivých a stejný počet pevných figur, k nimž průběžně přibývají nové.
V Kryštofově Údolí u Liberce je k vidění stálá expozice betlémů, umožňující nahlédnout do tajů důmyslné mechaniky, zručnosti a umu dávných i současných betlémářů. K návštěvě zvou také muzea betlémů v Karlštejně, Ořechu, Svitavách, Praze, Zábrdí či v Železném Brodě, kde je soukromá sbírka Aleny Kortanové s téměř osmdesáti skleněnými betlémy – jediná svého druhu na světě.
Obsáhlá a pestrá výstava historicky unikátních betlémů probíhá každoročně například v areálu kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze. Jsou zde k vidění soukromé, po generace děděné a mnohdy unikátní exponáty a nechybí ani jesličkové archy k vystřižení od našich umělců Mikoláše Alše, Josefa Lady, Vojtěcha Kubašty nebo Marie Fischerové-Kvěchové. Velkému zájmu se po čtyřicet let těší i vánoční výstavy pořádané v podzemních prostorách Betlémské kaple.
Kouzlo betlému neztratilo nic na své přitažlivosti ani v dnešní době, kdy o to víc evokuje tajemství vánočního mystéria a společné touhy po lásce a pokoji v srdcích všech lidí dobré vůle.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), soukromý archiv autorky, Wikipedie
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář