V roce 2018 „debutoval“ Pavel Taussig ve svých téměř pětaosmdesáti letech v češtině se svými vzpomínkami na to, co prožil jako jedenáctiletý chlapec v Osvětimi, Mauthausenu a dalších koncentračních táborech. Jeho kniha Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem … a natruc jsem neumřel! se stala bestsellerem a vysloužila si dokonce nominaci na cenu Kniha roku.
Nyní nakladatelství Cosmopolis, součást Nakladatelského domu GRADA, oslavilo jeho úctyhodné devadesáté narozeniny vydáním sbírky povídek s názvem Jedinečná svatá, jež byla původně první knihou ve slovenštině vydanou v nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers Toronto.
Po svém „deníčku“ z koncentračních táborů a satirické novele z padesátých let s názvem V kolektivu oblíbená by se Pavel Taussig rád českým čtenářům představil jako autor povídek, či snad lépe humoresek. Ve sbírce s názvem Jedinečná svatá koneckonců dělá to, co mu jde nejlépe, tedy karikatury. Nejenže se těmi kreslenými proslavil ve světě asi nejvíce, dokonce za ně získal mnohé ceny, ale v podstatě i texty, které do knihy zařazuje, komponuje na principu karikatury.
Tyto své humoresky Pavel Taussig tematicky kotví ve „dvacetiletce“ mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Jejich syžetovým podložím je zpravidla lineárně vyprávěný příběh „ze života“, jehož komičnost spočívá v tom, že hrdina povídky koná v rozporu se společenskou normou, která má v dané situaci povahu striktní a neporušitelné ideologické doktríny. Autor takto postavený konflikt zlehka nadsadí a vede ho k pointě, kterou je „trapas“. Taussigovy povídky stojí a padají s literární potencialitou situace, která zakládá příběh, a samozřejmě s neoddiskutovatelnou kvalitou jeho řešení.
Autor je tématem socialismu ovlivněný, tak jako celá jeho generace, jež se musela po druhé světové válce ve velmi mladém věku vyrovnávat s vážnými problémy. Za mnohými z nich byla už zkušenost s blízkostí smrti v koncentrácích, během povstání či jinde, a před nimi zuřivě se usmívající socialismus.
Zmocnil se mládeže vizí budoucnosti, na které může participovat tím, že se zapojí do její výstavby. Inženýrství lidských duší však tvořivým talentovaným intelektuálům, mezi něž Pavel Taussig dozajista patřil a patří, nevyhovovalo. Jeho intelektu a nazírání světa naopak konvenovalo vidět věci v humorné poloze, nasvítit je umělecky tak, aby to, co je v nich chybné, vyniklo jako dobrá karikatura tehdejší současnosti.
Doménou Taussigova díla je tak především ironie a satira. Těmito zbraněmi si „na paškál“ efektně, přitom ale kultivovaně a inteligentně bere všemožné – ismy let padesátých i následných, schizofrenní doby české i slovenské historie, jejíž protiřečení, absurdní glorifikace, mylné ideologie, falešné přesvědčení a nesmysly všeobecně stály za původem mnoha nepochopitelných situací, které na jedné straně vyznívají sice humorně, avšak na straně druhé jejich podstata zůstává více či méně tragická. Pavel Taussig má však jedinečnou schopnost netragizovat a nepatetizovat, ale nadlehčeně a vtipně vyprávět příběh a jen v závěru šokovat paradoxním vyvrcholením. Povídky jsou natolik autentické a hodnověrné, že nejen pamětníci nemohou pochybovat o jejich reálné podstatě. Jsou stejně absurdní jako doba, ze které vyšly.
Jedinečná svatá je kniha mimořádně čtivá a psaná břitkým jazykem, ostatně jako každý text Pavla Taussiga. Na první pohled by mohla patřit k oddechovým žánrům, ale rozhodně není knihou plytkou a povrchní. Jemně čtenáře popíchne a inteligentně pobaví. Dobrý humor má to štěstí, že nepodléhá expiraci. Literární humoresky Pavla Taussiga, které původně vyšly roku 1985 v nejprestižnějším exilovém vydavatelství 68 Publishers, v žádném případě nejsou jen dokumentem literární aktivity jednoho ze slovenských autorů, ani pouhým dokumentem doby. Jsou to pestrým jazykem vyprávěné příběhy s každou kapitolou vypointovanou s aforistickou přesností, protkané ironií.
Vychází s finanční podporou Komise SLOLIA (Slovenské literarne centrum).
O autorovi:
Spisovatel, publicista a výtvarník. Narodil se 24. listopadu 1933 v Bratislavě. V roce 1944 byl spolu s rodiči odvezen do koncentračního tábora Auschwitz, poté přežil pochod smrti a tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen. V červenci 1945 se vrátil zpět do Bratislavy a po pobytu v léčebných ústavech nastoupil v roce 1946 na gymnázium. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Bratislavě. Pracoval jako knihovník, vedoucí propagačního oddělení Slovenského vydavateľstva krásnej literatúry a redaktor časopisu Roháč. Po emigraci v roce 1968 se usadil ve Frankfurtu na Mohanem, kde postupně prošel satirickými časopisy Pardon a Titanic a odborným periodikem Ärzte Zeitung.
Proslavil se zejména svými satirickými kolážemi, které on sám nazývá „bublináže“. Soubor těchto koláží vyšel v Torontu v roce 1987 pod názvem Blbé, ale naše. Na Medzinárodnom festivale humoru Kremnické gagy 2012 získal cenu za celoživotní dílo.
Jako spisovatel debutoval knihou povídek Jedinečná svätá (1985), „nereálnými příběhy z reálného socialismu“. Podle titulní povídky vznikl i televizní film. Přispíval také do zahraničního exilového tisku, do vysílání Svobodné Evropy v Mnichově a Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem. Jeho poslední román Hana byl nominován na cenu Anasoft litera 2013.
Zdroj: Pavla Linhartová, grada.cz
Buďte první kdo přidá komentář