Každá doba s sebou přináší svá úskalí. Ať je řeč o životním standardu jednotlivých společenských vrstev nebo přístupnosti bydlení, není vždy všechno zlato, co se třpytí. V poslední době se ale objevují názory, a to především od mladších generací, že to starší se sháněním bydlení měli daleko snadnější. Opravdu tomu ale tak bylo?
Lacino, ale nedostupno
Za dob socialismu byly ceny bytů výrazně nižší, než je tomu dnes. Částečně to bylo tím, že stát podporoval bydlení jako součást širší sociální politiky. Člověk, který v té době měl vlastní činžák a na činži vydělával, byl během komunistického režimu vnímám jako nemyslitelný prvek. Následná podpora byla možná díky centrálně plánované ekonomice. Tehdy to znamenalo to, že stát kontroloval většinu ekonomických aktivit, které zahrnovaly výstavbu a následnou distribuci bytů. Naneštěstí se lidé velice často setkávali s dlouhou čekací dobou na přidělení bytu. Mnohokrát se jednalo i o několik let.
Žádný výběr a pořadníky
Proč byl celý proces zdlouhavý? Za socialismu vládly pořadníky a rozdělovníky s bodovacím systémem. Aby toho nebylo málo, existoval i příděl metrů čtverečních, který v té době čítal okolo osmi metrů čtverečních na osobu. Byty tak byly přidělovány pouze podle určitých kritérií a velice často bez možnosti vyjádřit preferenci. Jelikož bydlení bylo státní, obyvatelé je vlastnili jen omezeně. A to snižovalo i možnost individuálních úprav. Dá se říci, že tehdy platilo pravidlo: „Ber anebo nech být.“
Dokončené byty v ČR v období 1951-1990
| Období | Celkem | Počet dokončených bytů v % státní | Počet dokončených bytů v % družstevní | Počet dokončených bytů v % podnikové | Počet dokončených bytů v % rodinné domy |
|---|---|---|---|---|---|
| 1951-1955 | 115 245 | 86,2 | 13,8 | ||
| 1956-1960 | 181 985 | 72,7 | 4,0 | 2,9 | 20,4 |
| 1961-1965 | 246 215 | 43,3 | 32,8 | 7,7 | 16,2 |
| 1966-1970 | 279 493 | 19,8 | 56,2 | 9,9 | 14,1 |
| 1971-1975 | 406 055 | 19,9 | 34,4 | 21,9 | 23,8 |
| 1976-1980 | 415 250 | 23,0 | 29,2 | 19,4 | 28,4 |
| 1981-1985 | 305 538 | 19,5 | 42,4 | 4,8 | 33,3 |
| 1986-1990 | 246 447 | 23,9 | 39,9 | 4,1 | 32,1 |
Foto: Unsplash.com
Byty za pár korun
Snad jediné, v čem mají dnešní mladí pravdu je to, že nájemné za socialismu bylo opravdu nízké. Když se někomu podařilo získat státní byt, nájem se počítal v řádech jednotek korun. Na začátku 60.let stál metr čtvereční bytu dvě koruny a padesát haléřů. A tato cena se prakticky nezměnila do roku 1989. Pro lepší představu byt o rozloze 75 metrů čtverečních vyšel pouze na 187,50,- korun. Tato cena byla navíc jednotná pro všechna města. Nezapomínejme ale na to, že tehdy byla jiná doba a průměrná měsíční mzda v Československu dělala 3 170,- korun hrubého. Po revoluci ale nebyl tento stav už udržitelný a ceny se začaly přibližovat dnešní realitě.
Realizované ceny pronájmu
Rok | Cena za metr čtvereční |
|---|---|
| 1964-1989 | 2,50,- |
| 1990 | 2,60,- |
| 2000 | 37,- |
| 2012 | 129,- |
| 2014 | 132,- |
| 2016 | 144,- |
| 2018 | 174,- |
| 2020 | 184,- |
| 2022 | 215,- |
| 2024 | 260,- |
Zdroje: Adam Beran, autorský text,
https://www.idnes.cz/finance/banky-a-sporeni/historie-bydleni-socialismus-najem-druzstevni-byt-podnikovy-byt-sonda-odbornici.A180822_094159_sporeni_sov,
https://www.toplak.cz/wp-content/uploads/2020/03/Realizovan%C3%A9-ceny-pron%C3%A1jm%C5%AF-dom%C5%AF-v-%C4%8CR.png,
https://www.denik.cz/listopad-89-kazdodenni-zivot/cesta-k-bytu-za-socialismu-uplatek-nebo-prihlaseni-dalsich-osob-20201022.html,
https://www.drevostavitel.cz/clanek/bydleni-za-socialismu-cena,
https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/vyvoj-cen-najmu-za-komunismu,
https://www.poznatsvet.cz/historie/byt-socialismus-cena/,
https://csu.gov.cz/produkty/retrospektivni-udaje-statistiky-rodinnych-uctu-za-obdobi-1989-2003-n-r6nbs0a4kp,
https://www.idnes.cz/finance/banky-a-sporeni/historie-bydleni-socialismus-najem-druzstevni-byt-podnikovy-byt-sonda-odbornici.A180822_094159_sporeni_sov,
https://theses.cz/id/pcpgxi/BP_Njemn_za_drustevn_byty.pdf
Nějak mi to neštymuje. V roce 1974 jsem se zapsal do SBD Vítkovice a zaplatil vinkulační vklad 22000 Kčs. Za tři roky jsme se stěhovali do nového bytu. Lžic jsme již měli, sedačku a obývací stěnu jsme pořídili z novomanželské půjčky s legračním úrokem a odpisem pár tisíc za každé dítě. Sezení do kuchyně-jídelny jsem zvládl sám. Vybavit dětský pokoj už byla hračka. Ale možná, že jsem žil na jiné planetě, kde věčné stěžování si na zlý osud a ukřivděnost nebyly v módě.
No,tak pravda je trochu jinde. Bydlení bylo dostupnější. Dokonce podniky nabízely byty. Probíhal stavební boom. Nastoupil jsem do podniku kerý mi nabídl byt. A polovinu mi zaplatil, že budu u nich pracovat 10 let. Nebyl jsem žádný prominent. Obyčejný plebs.
Něco k tomu bydlení. Byty nebyly. Když jsme s manželem v roce 1976 končili vysokou školu, zoufale jsme hledali bydlení, jakékoliv. Zapsali do nějakého družstva, jenže chtěli docela velký úplateček, aby se s našim místem trochu hnulo. Nakonec jsme sehnali pozemek a denně sami dva po celodenní práci na něm tvrdě pracovali jako dnes Ukrajinci. Denně po dobu tří let, kdy jsme se nastěhovali do vybydleného domu, protože na nábytek už půjčky nestačily. Nic nebylo, materiál, nábytek, nic. Ani peníze. Všechny půjčky jsme splatili až po šedesátce, ale dnes bydlíme ve svém. Pořád si po zkušenostech s touto dobou neumím představit, jak jsme to bez jakékoliv pomoci mohli zvládnout. Ale zvládli.
Jako seniorka si tu dobu pamatuji. Stavěli jsme rodinný domek v letech 1972-76. Tehdy na něj byla kalkulace 384.000 Kčs. Dnes se tyto domy prodávají za cca 6 mil. Kč. Výstavba rodinných domků byla prakticky jedinou možností, jak přijít k něčemu opravdu vlastnímu. Soukromé vlastnictví bylo za socialismu zakázáno, tudíž se zavedlo osobní vlastnictví, aby si člověk vůbec mohl něco pořídit. Pro stavbu domku se daly vyřídit různé půjčky a většinou se na jeho realizaci podílela celá rodina. Moje maminka byla ze tří sourozenců a každý si postavil domek. Dnes jsou rodiny často rozhádané, každý si hrabe na svém písečku a mladí si spíš užívají života a mamá hotelu. Potom ať se nediví, že nemají kde bydlet. V letech 2010-2016 jsem se pracovně zdržovala v Plzni, prošla jsem tam několik fabrik a našla jsem jediného zaměstnance kolem třicítky, který si stavěl vlastní domek. Všichni ostatní bydleli u rodičů nebo po podnájmech. Když měli štěstí, podařilo se jim koupit starší byt. Všeobecně se ví, že bytů a domků je nedostatek, málo se staví a když se něco objeví, je to cenově většinou mimo dosah mladého člověka. Nemyslím si, že by mladí hned po nástupu do práce měli sto tisíc měsíčně, aby si mohli dovolit dnešní hypotéky… Přeji hezký den všem.
Bydlení bylo za socializmu dostupné jak pro koho, a stejně je tomu i dnes. Státní byty dostávaly dělníci, policisté, vojáci z povolání a některé další profese. Družstevní bydlení bylo pro běžného pracujícího nedostupné a bylo ho málo. Jinak byly pořadníky na léta a úplatky. Pronajímat byty se nedaly vůbec. Většina mladých bydlela u rodičů i s dětmi v jednom pokoji a byli přihlášení u babičky v bytě. Čekalo se, až umře a oni byt po ní získají. Dneska si mladí bez problémů koupí byt dle svojí kapsy na hypotéku a mohou si ještě vybírat. Jiní ho zdědí po rodičích či prarodičích. Jiným koupí byt sami rodiče nebo jim na něj významně přispějí. A ti ostatní si mohou zase byt pronajmout. A ti bez peněz holt musí bydlet jako za socializmu v jednom bytě s rodiči.
dobrý den,hodně záleželo, kde chtěl člověk bydlet a pracovat. Např. : bylo nám 20 let, manžel byl vyučený brusič ve Světlé n/Sáz.. Vzali jsme se v říjnu 1972 a od ledna jsme měli družstevní byt 1+3, manžel se musel zavázat, že bude pracovat ve sklárnách 10 let. Za byt jsme zaplatili 21 000,- a 3000,- byla nenávratná půjčka od továrny. Pak jsme ještě získali od státu 30 000,- půjčku s minimálním úrokem a při narození 1 dítěte nám odepsali 4 000,-, kdo měl další dítko tak byl další odpis. Kdo stavěl svépomocí domek tak pokud splnil časově výstavbu tak získal 150 000,- kdo stavěl dvouřadovku tak získal 300 000,- Lidé, kteří mohli pracovat, tak si k bytu, domku cestu našli.