Monika (38): Nechci žít celý život jako moje máma, a tak jsem se rozhodla pro rozvod

Má kamarádka Monika (38 let) vyrůstala v úplné rodině, ale doma to přesto neměla jednoduché. Otec vše řídil, matka jen poslouchala. Rodiče se neměli příliš rádi a zůstávali spolu jen kvůli dětem. Mnohem lépe by však udělali, kdyby se rozvedli.

Dnes už je Monika dospělá, je rozvedená a z manželství má dvě děti. Dlouhé roky se Monika snažila za každou cenu v nefungujícím vztahu vydržet. Nechtěla kvůli dětem manželství ukončit, protože si myslela, že tak je to správně. Pak ale u psychoterapeutky pochopila, že takhle se žít nedá a rozvedla se.

Když Monika oznámila rodičům, že se rozvádí, otec křičel a nadával. Matka jen tiše seděla a nezmohla se na slovo. Podpory se dcera od svých rodičů nedočkala.

Po této události  přerušila Monika s otcem veškeré kontakty a k matce se stále snaží najít cestu. Je na ni ale naštvaná. Myslí si totiž, že její život až moc ovlivnilo to, že vyrůstala v nefunkční rodině, kde navíc ženy nemají žádné slovo.

Monika vypráví o svém dětství a dospívání

Když jsem byla malá holka, pamatuju si, že jsem byla jen s mámou. Táta moc nevěděl, jak si s dětmi hrát a myslím, že se o ně ani neuměl postarat. Když jsem pak trochu povyrostla, táta se zapojil. Za každou cenu chtěl, aby ze mě něco pořádného bylo, abych vystudovala vysokou školu a jednou měla dobrou práci. Kluky jsem měla zakázané a vlastně toho bylo dost málo, o čem jsem mohla sama rozhodovat. Všechno řídil táta, já a máma jsme mlčely.

Všední dny byly několik let stejné. Přišla jsem ze školy, sledovala televizi nebo šla ven s kamarádkami. Máma se z práce vracela až pozdě večer a bývala hrozně unavená. Táta ji ale nikdy nenechal, aby si odpočinula a nikdy jí doma s ničím nepomohl. Máma neřekla ani slovo.

O prázdninách se jezdilo na dovolené, ale opět bylo vše podle otce. To on rozhodoval, kam se pojede a co se bude dělat. Ostatní členové rodiny do toho nemohli nijak mluvit a já si myslela, že je to takhle normální.

Moniky manželství

Když přišel ten pravý čas a já si myslela, že jsem našla toho pravého, vdala jsem se. Během pár let jsme měli nový velký dům s bazénem, psa a dvě děti. Manžela však děti nezajímaly. Vše zůstalo na mě a já mlčela. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že takhle to být nemá a že se dá žít i jinak.

Oči mi otevřelo až to, když moje máma onemocněla. Ze zdravé usměvavé ženské se najednou stala sešlá paní na invalidním vozíku, která se nemůže hýbat. Tehdy mi došlo, že mámu dohnalo to, jak celý život žila. Nikdy si neodpočinula, nikdy nedělala to, co měla ráda. Neměla na to čas nebo jí to nedovolil manžel. Teď máma odpočívat musela, z vozíku jí nešlo vstát. V tu chvíli jsem si řekla, že takhle žít a skončit nechci a rozvedla jsem se.

Jak je to dnes

Dnes mám nového partnera a moje děti z prvního manželství vychováváme společně. K mámě se stále snažím najít cestu. Vídáme se, mluvíme spolu, ale někde uvnitř jsem stále naštvaná. Mám pocit, že její špatná rozhodnutí hodně ovlivnila i můj život. Ale bojujeme. Bojujeme obě. Já se dokázala rozvést a máma dokázala od táty odejít. Teď jen najít cestu jedna k druhé.

A co vy, umíte si představit žít jako Monika? Diskutujte v komentářích

Zdroje: Autorský text – Petra Müllerová, asenior.cz, rozhovor s Monikou