Život bez manžela a v nejistotě. Paní Žofie neví, co bude dál

Paní Žofie je má sousedka a je jí 88 let. Až donedávna žila spokojený život se svým manželem v malém panelákovém bytě. Hloupá nehoda však její život proměnila k nepoznání. Dnes je paní Žofie v léčebném zařízení a bojí se, že už nikdy neuvidí svého manžela a nikdy se nevrátí do svého bytu.

Začátek smutného konce

Manžel paní Žofie se nakazil koronavirem. Dostal vysoké horečky, velký kašel, byl malátný a nebyl téměř schopný vstát z postele. Když si potřeboval odskočit na toaletu, paní Žofie ho musela podpírat. Jednoho srpnového rána však došlo k nehodě. Když se nemocný pan Jaromír o svou ženu opřel, ztratila rovnováhu a upadla na topení tak nešťastně, že si zlomila nohu. Spadl i pan Jaromír, ale tomu se naštěstí nic nestalo.

Manželé společnými silami zavolali záchrannou službu. Ta ihned rozhodla o převozu paní Žofie do nemocnice a protože se zdravotníkům nelíbil ani zdravotní stav pana Jaromíra, byla přivolána druhá sanitka. Do nemocnice byl převezen i pan Jaromír. Nakonec přijela ještě policie a byt uzamkla. 

Pobyt v nemocnici

V nemocnici paní Žofie podstoupila operaci nohy. Pan Jaromír nakonec skončil na jednotce intenzivní péče, kde se o něj lékaři starali více jak čtrnáct dní. Když se jeho stav konečně zlepšil a byl přesunut na běžný pokoj, paní Žofie ho přijela na invalidním vozíku navštívit. Pan Jaromír svou ženu sice poznal, ale jinak mluvil zmateně. Nevěděl kde je, jen neustále opakoval, že musí jít domů, že mu mají doručit balíček. Z postele však nebyl schopný vstát. Zdálo se, že zapomněl, jak se to dělá.

Žofie byla zdrcená. Pan Jaromír byl občas zmatený i doma, nevěděl, kudy se dostane ven z bytu a nebo tvrdil něco, co nebyla pravda. Takto špatné to s ním ale nikdy nebylo. Nemoc, pobyt v nemocnici a odloučení od paní Žofie však duševní stav pana Jaromíra velmi zhoršily. 

Nakonec byla panu Jaromírovi v nemocnici diagnostikována Alzheimerova choroba. Lékaři řekli, že vzhledem k jeho věku (92 let) se nedá očekávat žádné zlepšení. Stav se bude spíše zhoršovat.

Přesun do domova se zvláštním režimem a do lázní

Pak v nemocnici paní Žofii navštívila dcera se synem a přemluvili ji, aby svého manžela umístila do domova se zvláštním režimem, že mu tam bude nejlépe. Paní Žofie s tím nejprve nesouhlasila, ale nakonec se ukázalo, že nemá jinou možnost. V nemocnici pan Jaromír zůstat nemohl, děti ho k sobě vzít nechtěly a paní Žofie by péči o něj nezvládla. Vždyť sama seděla na invalidním vozíku a její muž nedokázal vstát z postele.

Nakonec děti odvezly z nemocnice i paní Žofii. Ne však domů, jak očekávala, ale do lázní, aby prý důkladně rehabilitovala a brzy se zase postavila na vlastní nohy. Na návštěvu za ní však už nepřijely.

Když jsem paní Žofii naposledy v lázních navštívila já, vyprávěla mi o tom, že jí děti volají a přemlouvají ji, aby se do bytu už nevracela. Lépe jí prý bude v nějakém domově pro seniory. Byt se prodá a z peněz se prý zaplatí pobyt v domově důchodců. Co zbyde, to by mohlo posloužit na splátku synovy hypotéky a dceřina nového auta. 

Co bude dál?

Paní Žofie je na dně a neví, co má dělat. Každý den pláče. Trápí ji, že není se svým manželem. Zároveň si je vědoma toho, že by péči o něj sama nezvládla. Ráda by se vrátila do svého bytu, ale v současné době se pohybuje pouze s chodítkem a bojí se, že se o sebe nepostará, že nezvládne nakoupit nebo vyřídit běžné pochůzky. Děti jí však nejsou ochotné pomoci. Obě se vyjádřily v tom smyslu, že mají své vlastní rodiny, své starosti a svůj život. Žofie teď neví, co bude dál. A ta nejistota je snad ze všeho nejhorší…

A co vy, umíte si představit žít jako paní Žofie? Diskutujte v komentářích

Zdroje: Autorský text – Petra Müllerová, asenior.cz, rozhovor s Žofií