Vždycky jsem si myslela, že šedesátka je ta pomyslná hranice, kdy život končí, obouvám na nohy důchodcovské bačkory, usedám na gauč a sjíždím jednu Soudkyni Barbaru za druhou. Hrůzná představa, která naprosto popírá můj dosavadní, aktivní způsob života. A tak přišel ten osudový den, kdy se mi na dortu mělo přistát 60 plápolajících svíček, věštící můj konec kvalitního života. Ale to bych nebyla já, abych tento zápas s přicházejícím věkem prohrála bez pořádného boje. A tak jsem se rozhodla, že tu oslavu pojmu ve velkém, mladistvém stylu se striptérem.
Mládí vpřed!
Ano, čteš správně. Žádná tum ta ta dechovka, žádné popíjení kávičky u šlehačkových rakviček. Krevetové koktejly, kaviár, šampaňské s jahodama a míchaný Sex on the beach, tak přesně takhle by se mi to líbilo a tak to taky bude, protože můj život, šedesátkou rozhodně nekončí. Obvolala jsem všechny kámošky a sdělila jim mou představu, byly naprosto nadšené. Podmínkou účasti na mé oslavě bylo i mladistvé oblečení, žádné vytahané haleny a usedlé kostýmky. Na této oslavě budou zářit třpytky a bude se to hemžit barvami.
Den D, aneb zpátky do pubertálních let
Den D nastal. Měla jsem pronajatý salónek v jedné restauraci, kde jsme měli pro sebe i malý taneční parket. Sešlo se nás devět, všechny ženské v mém věku, některé ještě pořádně šťabajzny, jiné už trošku sešlé věkem, s nějakým tím vyměněným kloubem na těle, ale všechny naprosto zářily jak malé puberťačky před koncertem Neckáře. Bylo vtipné pozorovat, jak se na dnešek vyfikly. Černé silonky, třpytkaté šaty a pod nimi pěkné vycpané podprsenky, aby to vypadalo, že je tam stále co obdivovat.
Nezapomenutelná dotyková terapie
Všechny jsme se usadily pěkně do kruhu a uprostřed byla židle postavená pro mou maličkost. Začala hrát hudba z Hříšného tance a pak do místnosti vstoupil ON! Vysoký tak dva metry, svaly jak Silvestr Stallone ve své nejlepší éře, a úsměvem, který by roztál i zamrzlou ledničku. Věděla jsem, že na tento den nikdy nezapomenu. Začal se kolem nás nakrucovat, oblečení v momentě bylo pryč a před mým obličejem se objevily jeho nádherně vyrýsované břišáky. Vzal mi mou ruku a položil ji na ně. Měla jsem pocit, jako bych projížděla po dlažebních kostkách chodníku. Poté se otočil, a začal mi kroutit před tváří nádherně pevným, kulatým zadkem. Kouknul na mě a šibalsky mrknul, abych si sáhla. Moje ruce v mžiku přistály na tom skvostu a já se najednou cítila, jako by mi bylo opět dvacet let. S úsměvem od ucha k uchu jsem si to užívala a v hlavě mi letělo, že šedesátka rozhodně nic neznamená a já budu v tomto boji s větrnými mlýny věku pokračovat dál.
Stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Autorský text – Gertrůda Vojíčková
Gertrůda Vojíčková narozená roku 1965 v Plzni. Ve svých 21 letech se přestěhovala do Ostravy, kde se zamilovala do svého tehdejšího muže Otakara, se kterým měli velmi brzy 3 děti. Paní Trůdka pracovala celý život jako účetní ve velké koksařské firmě. Vždy to byla velmi aktivní a veselá žena, která si ráda užívala života.
Buďte první kdo přidá komentář