Téměř každý už někdy slyšel o České mši vánoční, jež je typická pro české Vánoce. Missa pastoralis bohemica, kterou pravděpodobně znáte jako „Hej, mistře“ anebo „Rybovku“, je nejznámějším dílem Jakuba Jana Ryby – nikoliv však, a to ani podle hodnocení samotného autora, jeho dílem vrcholným.
Tento opus, který se dočkal mnoha uvedení a slavným se stal už za života svého autora, složil Ryba v roce 1796, během svého klidného a šťastného období. A těch měl ve svém životě skutečně poskrovnu.
Jakub Šimon Jan Ryba (jak byl pokřtěný) se narodil v roce 1765 do rodiny vesnického podučitele, který jej přivedl k hudbě, neboť sám byl varhaníkem a také komponoval.
Jakub Jan se věnoval hudbě a zpěvu od sedmi let, ve věku devíti let už začal komponovat.
Patnáctiletého nadaného chlapce se ujal jeho strýc, a tak se Jakub Jan mohl klasicky vzdělávat v Praze, odkud jej ovšem odvolal jeho otec, aby nastoupil na místo učitele.
Ačkoliv Ryba snil o studiu hudby a cestách do zahraničí, uposlechl přání svého tatínka a stal se, k nelibosti vrchnosti i církve, hodně pokrokovým učitelem. Hudební tvorba byla pro něj vedlejší činností, a přestože se mu nedostalo v toto směru vzdělání, což mu vytýkali kritikové, byl mimořádně nadaným a plodným skladatelem, textařem i hudebním teoretikem, jehož dílo spadá do přelomu klasicismu a romantismu.
Nemůžete jít letos na půlnoční?
Sledujte ji s námi!
Na Štědrý den v 16.00 a o půlnoci si můžete půlnoční vychutnat v přímém přenosu
z karlínské farnosti sv. Cyrila a Metoděje.
A nedá se mu upřít jedno důležité prvenství: byl zakladatelem umělé světské písně s českými texty a klavírním doprovodem.
Svou první skladbu, Salve, která byla veřejně a úspěšně provedena, napsal v devíti letech, i když velmi těžce nesl, že ji jeho otec zkrátil. Do konce života se Ryba potýkal s tím, že nesouhlasil, když někdo jeho skladby upravil, ať se zásahy týkaly změn instrumentálních a textových, nebo transponování do jiných tónin.
Vraťme se ale ke mši vánoční. V této, dalo by se říci, jesličkové hře, která má strukturu mše, Ryba se záměrnou jednoduchostí vytvořil českou skladbu, příjemnou na poslech, aby se co nejvíce přiblížil posluchačům. Dnes bychom řekli, že se mu podařil ohromný marketingový tah, vždyť jeho dílo se hraje už 224 let! Podařilo se mu napsat úžasné dramatické dílo, které se prosadilo, přes velkou nepřízeň církve, do vánočních bohoslužeb, protože lidé si jej vždy vyžádali.
Na klatovském opisu mše z roku 1864 stála poznámka:
„Slátanina tato, kteráž za bezpříkladnou urážku církevní hudby považována býti musí, jest po dlouhá léta okrasou Narození Páně v Klatovech a běda řediteli kůru, kdyby kocovina tato neprovozovala se aspoň dvakrát o Vánocích…“
Ano, kritika bývá někdy neúprosná, ale i zábavná a potvrzující úspěch.
A tak, pokud se zaposloucháte do skladby, která začíná slovy „Hej, mistře“, vzpomeňte na autora, který sám byl ve své době mistrem nejen v hudbě, ale i v pedagogice, a k tomu navíc nesporně vzdělaným myslitelem i literátem – a jehož životní krédo znělo:
„Abys byl lepším, pozoruj denně své činy a zkoumej je!“
Zdroj: redakce – Olga Skálová, Zivotopis.osobnosti.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář