Danuško, mrzí mě, že…. Tak začínal slavný seznam nenaplněných očekávání maminky mé kamarádky, s níž jsem kdysi na gymplu trávila víkend na jejich rodinné chatě. Zatímco my jsme kouřily někde na mezi a probíraly zásadní otázky života, maminka při přepadovce kontrolovala ustlané postele, umyté nádobí a záhyby na předložce u krbu.
Předpokládat, že se dvě mladé dívky budou o víkendu na chatě věnovat utírání prachu na poličkách, je mimo mísu. Přesto z nás vyrostly slušné manželky a matky, které mají doma normálně uklizeno, neholdují alkoholu ani nekouří. Od svých dětí ale máme také vysoká očekávání, i když v jiném směru. Dnešní mládež se drží mama hotelů a svých mobilů, žijí virtuální život a bojí se skutečného života. Ne všichni, jistě. Jiné skupiny paří každý víkend, jezdí po světě nebo hrají počítačové hry v přítmí svého pokoje. Jisté je, že jejich matky od nich očekávají vždycky něco jiného, než co chtějí od života oni.
Za ideální považujeme členy rodiny, přátele či kolegy v práci, kteří beze zbytku naplňují naše očekávání. Jde o soulad, harmonii, poslušnost. Co čekáme, to dostaneme. Libujeme si v časech bez konfliktů, žádný odboj, žádný nečekaný příboj. Když tomu tak není, tak si stěžujeme, hroutíme se, trpíme a naříkáme.
Tytyty, ukazujeme prstem na toho, kdo si dovolí být sám sebou. Kdo si zkusí žít ne podle našich představ o něm, ale podle svých představ o sobě samém. Je to rebel!
Z nenaplněných očekávání od druhých lidí v nás pomalu roste určitá frustrace a zklamání a buduje se nepřátelský postoj. Nechceme být konfrontováni, chceme raději smrádek, ale teploučko. Snažíme se je – v rámci společenské hiearchie – zlomit, ukáznit, výčitkami usměrnit. A nutno dodat, že většinou marně. Oni mají svoje očekávání stejně tak jako my. Král čeká od poddaných poslušnost a věrnost až za hrob, pochopení a v případě nutnosti i položení života. Poddaní čekají od krále vlídnost, velkorysost a zastání, aby ten život mohli položit z vlastního rozhodnutí. Kolikrát v historii to správně chápaly obě strany?
A tak někdy platí, že kdo uteče, vyhraje. Protože některé boje jsou vysilující a zbytečné. Lidi kolem sebe nezměníte. Důležitější je, aby oni nezměnili vás. Pomáhat někomu plnit jeho sny je krásné, ale jen v případě, že to není na úkor vašich vlastních snů a očekávání.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář