Zásadním krokem posledních dnů je ranní meditace. Vstávám dřív, ale úžasná rána nevěnuji blogu, ale sobě. Poslouchám čtvrthodinovou meditaci ještě ve vyhřáté posteli a nechám se unášet příjemným hlasem z reproduktoru a svým tělem prostupovat teplo a barvy. Je to opravdu osvěžující. Můj obraz v zrcadle, když dorazím do ledové koupelny, už nepřipomíná ozvěny Bitvy u Stalingradu. Dokonce se na tu pomačkanou paní někdy usměju. Jojo, neznám tě, ale umeju tě.
Ta panika je způsobená spíše tím, že zeměkoulí někdo otáčí stále rychleji. Taky jste si toho všimli, že jsou nejen kratší dny, ale i noci?
Sotva si lehnu, už je ráno. Sotva vstanu, už je den za námi. J ako když někdo roztočí glóbus rychleji a rychleji, až se vám země a moře slévají před očima do modré šmlouhy. Protože jestli tomu tak není, pak mi všechno asi trvá déle nebo mi ten čas někdo krade. Nebo, a to by to vysvětlovalo, máme doma někde v koutě černou díru, která všechno pohlcuje. O zesílené gravitaci už jsem psala. Teď mám strach, že mě ta odstředivá síla otáčející se planety vynese na jinou oběžnou dráhu. To by byl stylový začátek a konec vesmírné Úžasné Báry.
Ještě jsem ani blog nedopsala a už vidím, že zase nestíhám. Dneska má směnu u zemské osy asi nějaký energií sršící nováček. Tak já letím, přátelé. Než dočtete, bude tu další den.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář