Přihlásila jsem se k odběru každodenních otázek Reného Nekudy pro rozvoj vlastní kreativity. Občas si tady odpovím veřejně. Dnes na otázku, na kterém místě, kde jsem ještě nikdy nebyla, bych chtěla žít?
Většinou nějaké kouzelné místo objevíte a řeknete si, tady by to šlo. Líbí se vám tam všechno. Prostředí, počasí, lidé, atmosféra. Držíte si takové místo v srdci, kdyby náhodou ta sportka vyšla, ať víte, kam se chcete v životě vrátit nebo přestěhovat. Většinou jsou to destinace exotické, vzdálené od každodenní reality a starostí. Nebo vás uhrane nějaké velké město se spoustou možností, kam jít za kulturou, kde potkávat zajímavé lidi, kde je spousta inspirace na ulicích a žít tam chce prostě každý. Nebo je to naopak chalupa na samotě, kde vám chodí srnky pod okny a nejbližší soused je hodinu pěšky. Každý to má jinak.
Pokud musím zvolit místo, kde jsem ještě nikdy nebyla, budu obezřetná. Jestli že to nemůžu očíhnout na vlastní oči, budu muset věřit ostatním, co tam byli a byli šťastní.
Rozhodně potřebuju k životu mírné klima, spíše tepleji. Moře je naprosto nezbytné, oceán ideální. Proč jsem se narodila v sucho-zemi, je mi naprostou záhadou. Já potřebuju k životu vodu, moc vody. A žádné jezírko se stojatou vodou a lekníny na hladině. Pěkně příboje a vlny a dramatické západy slunce nad nekonečnou hladinou. Musí tam být skvělé jídlo, žádné potvory na talíři, a dostatek pitné vody. Příjemní lidé, co nebudou vlezlí. Potřebuju rozhodně velký dům s výhledem na oceán a mnoha ložnicemi, aby za mnou mohli pořád jezdit příbuzní a přátelé na prázdniny.
Pro psaní bych si přála místnost s velkou knihovnou, ušákem a velkým krbem. Zní to jako popis scény ze Vzpomínek na Afriku, ale do Afriky se teda stěhovat netoužím. Taky ne do žádné země, kde jsou porušována lidská práva a kde nemají ženy stejné možnosti jako muži. Prosím, nechci do Číny, aspoň ne teď. V Austrálii bojují s požáry, ve střední a jižní Americe s narkomafií, v severní Americe mají blázna s oranžovou hlavou a v Kanadě je krásně jen pár měsíců v roce. Zima není pro mě, tudíž padá i celá severní Evropa. V jižní Evropě padá ekonomika i životní úroveň. Zbývají ostrovy, které zase občas smetou tsunami.
Vypadá to, že chci žít doma. V naší krásné, bezpečné, klidné a demokratické zemi.
A kdybych mohla smlouvat, chtěla bych ta všechna krásná místa, kde jsem ještě nebyla a kde bych možná chtěla žít, procestovat a poznat osobně. A pak se zase vrátit do svého ušáku bez krbu, ale s hrnkem skvělé kávy a rodinou na dosah.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář