Ze všech předsevzetí a postojů, kterých se snažím postupem času dosáhnout, mi aktuálně přijde nejzajímavější výzva: NEBUĎ LÍNÁ! Zdánlivě banální vzpomínka na dětství, kdy vás někdo neustále posílá něco dělat (běž se učit) nebo nedělat (běž spát) se totiž postupem času přetavila na úroveň filozofickou, ne nepodobnou hamletovskému BÝT, NEBO NEBÝT? Vždycky máte na výběr. A vybrat si tu zdánlivě těžší cestu, to předpokládá nebýt líný. Nebýt rezignovaný. Věřit, že volba má smysl. Nenechat rozhodování o svém životě jiným lidem nebo takzvanému osudu.
Začíná to zdánlivými maličkostmi.
Když se rozhlédnete časně ráno po ulicích, vidíte v naprosté většině lidi v černé, šedé, tmavě modré. V riflích a bundách, ať už jde o ženy či muže. Píšu vidíte, ale vy je vlastně nevidíte, zvláště když jdou po kraji silnice nebo se vrhají v ranním spěchu na špatně nasvícené přechody, zatímco vy se snažíte nevyčerpat svou denní dávku energie už za volantem. Ploužící se zamračené stíny, příjemné jako ilustrace z biografie Franze Kafky v období aktivní tuberkulózy. O tom, že by někdo z nich prožil úžasné ráno ve cvičení či meditaci, si můžeme nechat zdát.
Jsem daleka toho vynášet nějaké soudy o druhých lidech, alespoň ne veřejně. Také mám dny, kdy ležím zachumlaná pod peřinou do poslední možné chvíle, a pak vyrážím v riflích a velké mikině do práce, nenasnídaná, nenamalovaná, nenaladěná. Ale to nic nemění na tom, že mám každé ráno možnost volby. Vstát dřív a věnovat chvíli času jen sama sobě, své duši nebo svému tělu. Uvařit si lahodný čaj. Vybrat si ze skříně barevné punčochy a veselou sukni, přejet si pusu rtěnkou. Zabere to pár minut, ale změní vám to celý den. Zvláště přidáte-li úsměv, který sluší každé ženě (stejně jako přítmí).
Vidět všechno černě je přirovnání velmi trefné. Čím hlouběji se propadáme do svých splínů, tím jednodušší a energeticky méně náročná rozhodnutí volíme. Je vědecky ověřeno, že být negativní a pasivní stojí mnohem méně sil než pozitivní postoj. A tak se často rozhodujeme v začarovaném kruhu právě podle toho, jak se cítíme.
A ruku na srdce, kdo se v plískanici cítí skvěle od probuzení do ulehnutí, patrně něco bere.
Lehké drogy jsou jistě řešením, ale pirátská vlajka zatím nad Hradem nevlaje. A je tady i mnohem jednodušší, levnější a zdravější řešení: NEBUĎ LÍNÝ!
Napiš si to na papírek a mysli na to pokaždé, když se budeš o něčem rozhodovat. Jít cvičit, nebo zůstat doma? Sníst brambůrky, nebo skřoupat mrkev? Jít pěšky, nebo se svézt? Nadávat na šéfa, nebo si zachovat nadhled i při nespravedlivé kritice? Číst dětem pohádky, nebo je posadit k televizi? Nechat svůj život plynout nahodile den po dni, nebo ho začít skutečně žít po svém? I cesta dlouhá tisíc mil začala prvním krokem. A drobná, leč pravidelná rozhodnutí nebýt líný a dělat věci jinak vám po čase změní život k nepoznání.
Možnost volby je tou největší svobodou, kterou máme. I když nemůžeme změnit okolnosti, můžeme vždycky změnit svůj pohled na ně.
Nejdůležitější je začít. Ne včera. Co bylo, bylo, to už nezměníme. Ne zítra. Zítřek nám nikdo neslíbil. Je jen dnes. Právě teď. Tak nebuď líný a běž tou horší, zato delší cestou. Uvidíš, že se ti v životě začnou dít zázraky.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář