Podívejme se, čemu kdysi věřili naši předkové v souvislosti se svátky jara, co bylo podle nich nutno dodržovat a čeho se zase naopak měli vyvarovat.
Ve středu před Velikonocemi platilo, že ten, kdo se v tento den mračí, bude se mračit každou středu po celý rok, proto se asi vžilo označení škaredá středa.
Na Zelený čtvrtek lidé vstávali časně ráno a omývali se rosou, aby nebyli nemocní. Hospodyňky ještě před východem slunce zametaly celý dům a smetí odnášely na křižovatku, aby v domě nebyly blechy. Někde se věřilo, že pokud se vhodí do studny chléb s medem, bude v ní po celý rok voda. A zdraví zaručovaly také jidáše s medem.
Na Velký pátek se lidé omývali v potoce, aby se jim vyhýbaly choroby. Pokud se do potoka potopili a dokázali vynést v ústech kamínek ze dna a tento pak hodit levačkou za sebe, působilo to údajně proti bolesti zubů. Textiláci v tento den spřádali „Pašijové nitě“, pokud jimi ušili pár stehů, věřilo se, že to rodinu chrání od uhranutí a zlých duchů. Košile zhotovená z těchto nití měla dokonce chránit před bleskem. V tento den se nemělo prát prádlo ani pracovat v sadech. A také se nesmělo nic půjčovat.
V den, na něž připadla Bílá sobota se v domech uklízelo, bílilo, pletly se pomlázky, pekli se beránci a mazance a zdobila se vajíčka. Z ohořelých dřívek vyrobený křížek bylo dobré donést na pole, protože to zaručovalo bohatou úrodu. A vyhaslé uhlíky položené za trám chránily stavení před požárem.
V neděli, tedy na Boží hod velikonoční, už lidé chodili po návštěvách a bylo zvykem, že každá návštěva musela dostat kousek posvěceného jídla. Doporučovalo se dát trochu tohoto posvěceného pokrmu i na pole, do studny a na zahradu. To proto, aby byla velká úroda, dostatek vody a hojnost ovoce.
A pochopitelně Pondělí velikonoční symbolizovala pomlázka. Šlehalo se proto, aby děvčata byla zdravá a veselá. Věřilo se, že se tím předává zdravá svěžest jarního proutku. Hospodáři šlehali čeládku, aby byla pracovitá. Rodiny se šlehaly navzájem, což byl znak přátelství. Do rodin, které byly znesvářené, se pochopitelně chodit nesmělo.
Beránek, který nám zdobí sváteční stoly dodnes, je jednak symbolem jara, to bylo rozšířeno už v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci. Židé ovce chápali jako příslušnost k Božímu stádu, kde je židovský Bůh označován za pastýře, který své ovečky bere do náručí. U křesťanů se zase beránek stal symbolem Krista.
A co se týká zajíčka, je tento podle řecké, egyptské a čínské mytologie symbolem štěstí, plynoucího času a krátkosti života. V Německu přinášel zajíček vajíčka, hlavně čokoládová a takto byl chápán také u nás. V jiných zemích děti velikonočního zajíčka honí po zahradě, to znamená že vyhledávají vajíčka, která tam pro ně jsou ukryta.
Zdroj: redakce – Olga Skálová, milujemevelikonoce.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář