Všude se o něm píše, všichni chceme být připravení a užít si to, obzvlášť nyní. Nejinak je to i u mne. Ráno mne po dlouhé době probouzí slunce a já vím, že chci přivítat jaro!
Ranní pohled do zrcadla mi však říká, že spíš přichází podzim. Ovšem ne mou vinou – to jen kadeřnice už tři měsíce mé vlasy neviděla. Máme pandemii, nedá se nic dělat. Postavila jsem se k problému čelem. Pod heslem „šedivé nás neuvidí“ zakoupila jsem barvy, tónovací šampony a balzámy. Opravdu množné číslo je správně, protože budu o své „přirozeně hnědé vlasy“ bojovat sama poprvé. Donedávna jsem se nesnažila hrát si na odbornici v péči o vlasy a já bláhová důvěřovala kadeřnici, aniž bych cokoliv ohlídla a rozšířila si své obzory. Nyní – péče o vlasy neznalá – nakoupila jsem raději více značek a více materiálu, ať mám právo volby co naplácat na jarně „rozkvétající“ chodníček na mé hlavě, a to až do posledního okamžiku rozhodnutí.
No nic, protože teď není prostor na barvení a je třeba vyjít „do světa“, namaluji si obličej, abych mohla zas (bože, už po tolikáté…?) přivítat jaro. Bylinkový krém je základ a pak make-up, zvýraznit oči a… vrátit rtěnku zpátky na polici, protože pusu stejně nikdo nevidí a rtěnka jen zamaže respirátor. Cha, rtěnka, po usednutí do auta respirátor sundám, bože, make-up je tam, kde neměl být. Hodně ho je na respirátoru, MÁLO ho je na mém obličeji.
Ještě že teď už musím respirátor nosit všude.
Při cestě do práce otevřu okénko spolujezdce. Je krásný jarní vzduch, svítí slunce, všechno začíná kvést. Opravdu všechno, i ty břízy a olše, i ta tráva začíná ožívat a já při dojezdu do práce horko těžko vysvětluji, že nemám ani covid, ani rýmu, ale právě jsem „přivítala“ při cestě do práce jaro, otevřeným okýnkem a cestou mezi všemi možnými alergeny.
Při cestě z práce se jarní sluníčko začíná schovávat, ale přeci jen, ten pocit možnosti většího nadechnutí, otevření studánek a vonících květin mne zavede na cestu do zahradnictví místo domů.
Při vstupu do skleníků ztrácím depresi, únavu a zábrany. Z původně zamýšlené koupě „pár prvních salátků“ se v autě objevily dvě přenosky květin, bylinek a rostlinek, které si jako vzácnou „kořist“ odvážím domů.
Mám hodného muže.
Při pohledu na první přenosku s nákupem ví a chápe, přichází jaro, a já ho budu jako každý rok předtím vítat. Budu zdobit náš dům, naši zahradu i sebe. Ne vždy s naprostým úspěchem, ale vždy s láskou a touhou potěšit sebe i své milované.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář