Z vyprávění svojí babičky vím, že její maminka, moje prababička, byla výborná kuchařka. Bylo to ještě za Rakouska-Uherska, kdy bydleli ve městě ve větším domku a podkrovní byt pronajímali. Prababi byla v domácnosti a na podnájmu měli tenkrát pana učitele z místní školy.
Když si sjednávali podmínky, nabídla mu, jestli chce byt i se stravou. S vděčností tento návrh přijal. Jako správná kuchařka se ho ještě zeptala, jestli je nějaké jídlo, které nejí, na což jí odvětil: „Se mnou nebudete mít potíže, já jím všechno, kromě šunkofleků.“ Paní domácí jej ujistila, že to bude mít na paměti.
O tom, že byl s její kuchyní spokojen, svědčí i to, že poměrně záhy jí domluvil, že by se u nich stravovali ještě další čtyři kolegové. Někteří z nich pocházeli z hospodářství, takže občas svojí „dvorní kuchařce“ dovezli domácí vejce, špek, zeleninu a podobně.
Jednou jeden z nich přivezl kousek domácího uzeného. Prababička konstatovala, že pro všechny to na oběd rozhodně stačit nebude, ale určitě by z toho byly báječné šunkofleky. Pamětliva ujednání, které měli s nájemníkem, připravila jemu k obědu něco jiného. Pan učitel to ani nepostřehl, jídával u sebe v bytě.
Prababička tehdy tyhle těstoviny s uzeným masem a hráškem zapékala v dortové formě, vymazané sádlem, vysypané strouhankou, takže kůrčička byla krásně zlatá a klínky, které krájela, vypadaly skutečně jako kus dortu. Navečer jí to nedalo a jeden malý kousek, položený na dezertním talířku s vidličkou donesla i panu učiteli. „Pane učiteli, nechcete přece jen ochutnat?“ otázala se, pokládajíc mu talíř na pracovní stůl.
S pohledem upřeným na jídlo se zvědavě otázal: „A co to je?“
„To jsou přece šunkofleky,“ oznámila mu paní domácí, „já vím, že jste říkal, že tohle jídlo nemáte rád. Pokud je jíst nebudete, zlobit se nebudu.“
„Ale takhle já je neznám,“ konstatoval pan učitel.
Od té doby se tento pokrm stal jeho nejoblíbenějším. Prababičce prý často připomínal, že už je dlouho nedělala a že by je měla zase uvařit.
„Inu, nejen sto lidí sto chutí, ale i jeden recept se dá udělat mnoha různými způsoby,“ zakončila moje babička vyprávění o své mámě, která měla už za monarchie takovou malou závodní kuchyni.
Já připravuji různé druhy zapečených těstovin, tady je jeden z mých oblíbených:
Špagety s kuřecím masem a zeleninou na kari
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 1 balíček špaget
- 2 kuřecí prsa nakrájená na kostky
- 4 vejce
- 2 papriky nakrájené na kostky
- 3 rajčata nakrájená na kostky
- 1 malý pórek nakrájený na kolečka
- 1 malá cibule nakrájená nahrubo
- 1 konzerva žampionů
- bujon
- kari
- chilli
- sůl
- máslo nebo olej na orestování
Postup
- Ve vodě s bujonem uvaříme špagety.
- Na pánvi na másle zpěníme cibuli a přidáme nakrájená a mírně osolená kuřecí prsa posypaná kari kořením a troškou chilli. Celé důkladně orestujeme.
- Poté přidáme nakrájenou papriku, pórek a rajčata, po chvilce žampiony a zalejeme vejci. Dle potřeby dosolíme.
- Směs promícháme se špagetami, vše vložíme do zapékací mísy a zapečeme ve vyhřáté troubě cca 10 minut.
Poznámky
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář