V létě jsou na noční obloze zvláště dobře viditelné svítící stopy částeček meziplanetární hmoty z komety Swift-Tuttle zvané Perseidy. My romantici tomu říkáme, že padají hvězdy. Sedím s hlavou zvrácenou dozadu a čekám na tu svou, co mi splní tajné přání. Skenuju všechny zářící body nad hlavou, ale jediné, co mohu s jistotou potvrdit, je návrat letadel. Bolí mě za krkem a žádná hvězda nepadá. Jen rosa.
Jestli na něco v životě nemám štěstí, pak jsou to symboly štěstí. Ještě nikdy jsem nenašla čtyřlístek v trávě. Nepotkala jsem žádného roztomilého kominíčka (ten jediný, se kterým jsem měla tu čest, byl starý, protivný a za strčení ruky do komína si účtoval 500,- Kč). Natož abych vyhrála v loterii. Ty sis svou dávku štěstí dávno vybrala, tvrdí kamarád a má pravdu.
Protože kdybych tu padající hvězdu jednou zahlédla, co bych si vlastně přála?
Jak o tom začnu přemýšlet, vynořují se další a další otázky, ale žádné odpovědi. Mohla bych si přát sobecky jen něco pro sebe, když mí bližní a přátelé naléhavě potřebují zdraví, štěstí, lásku víc než já? A můžu si přát pro sebe něco jiného než zdraví, bez kterého všechno ztrácí svůj lesk a hodnotu? Můžu mít jen jediné přání, nebo to můžu sázet za sebe jak brambory do řádek? Co si přát jako první? Zážitky, emoce, peníze, úspěch? Co si vlastně doopravdy přeju nejvíce?
Nemůžu vůbec spát a převaluju se v posteli. Za zavřenými víčky na mě padají celé galaxie. Snažím se přijít na to jedno nejdůležitější přání, které by převýšilo všechna ostatní. Nad ránem se jdu napít vody a na papírek si poznačím jedno slovo: CHTĚNÍ. S pocitem, že jsem na to kápla, se propadám do náruče sladkého spánku. Ráno stojím s papírkem v ruce a přemýšlím, co to slovo znamená. A pak se rozvzpomenu.
Nejvíc si přeju omezit to chtění. Víc toho a méně tamtoho. Přeju si být spokojená s tím, co mám. Užívat si to tady a teď a pořád nechtít něco jiného.
Nevykládejte si to špatně jako nějakou rezignaci, která v sobě nese pasivitu a odstup. Je to přesně naopak. Užívat si přítomný okamžik vyžaduje naši plnou bdělost, aktivitu, soustředěnost, a zároveň velkou lehkost a svobodu. Už žádné čekání na padající hvězdu. Stírání losů v marné naději, že AŽ jednou… Až uvidím padat hvězdu, zhluboka se nadechnu a řeknu: Děkuji za optání, všechno už mám. A jestli něco chci, doopravdy chci, budu se za tím muset vydat sama krok za krokem, i kdyby všechny hvězdy držely na obloze jako přibité.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář