Jak už řekl klasik, štěstí je jen muška zlatá a já mám často pocit, že okolo poletuje, ale ne a ne usednout. A pak chvilku zavzpomínám a zapátrám v paměti, už vím, že jsem se mýlila, štěstí tu se mnou bylo, je a věřím, že i bude. Chce to jen dál hledat v sobě i druhých spíše to dobré a mít pro sebe i pro ně úsměv na tváři.
Vlastně to chce odolat vnějším tlakům a zachovat si zdravý rozum při posuzování sebe sama i druhých. Není to vždy snadné, když ze všech stran slyšíme, že je důležité být aktivní sportovec a malý jedlík, veselý společník a vzorný pracovník.
Přitom často to začne nenápadně, poslechem nějaké známé osobnosti, která ví, jak se sebou něco udělat a „jak je to snadné“, jen trochu méně kil, víc času, peněz… Vše završené zjištěním, že šaty loni koupené se asi „srazily“ a zrcadlo vykazuje změnu stavu z „dobrý“ na stav „to přeci nejsem já“. No, a jedeme v tom!
Nespokojenost se svým vzhledem nás možná vrátí do dob mládí spojených s aktivním sportem, bohužel častěji nás zavede do světa diet a „zaručených“ receptů k obnovení krásy a mládí. Pomalu nás opouští sebevědomí, pocit štěstí, mládí a někoho i manžel(ka).
Všude přítomné rady a odborné komentáře z nás dělají nejisté, nešťastné a o sobě pochybující jedince. Místo včerejších úsměvů nás provázejí zřetelnější vrásky v obličeji a větší váhavost v pohybu, v komentářích, ve společných diskuzích, protože nechceme, aby si druzí všimli, že jsme jiní, že nemáme ideální míry nebo vyhlazené vrásky. Mediální masáž, rady ze sociálních sítí, dokonce i různé rádoby odborné studie, to vše nás dokáže nalomit v našem přístupu k sobě samým.
Ale proč?
Jak by Svět poznal štíhlé, kdyby nebyli lidé při těle, proč by nás nemohly zdobit vrásky? Kdo tvrdí, že atraktivnější je sedmdesátiletý diblík než vnitřně krásná elegantní sedmdesátiletá dáma? Věřím, že všichni jsme důležitou součástí světového soukolí, že každý máme své místo na slunci. Věřím na úctu, respekt k sobě samému a druhým. Věřím, že je důležité vnímat své tělo a podle nejlepšího vědomí a svědomí si vytvořit životní styl, který vyhovuje, nám. Netrápit se kvůli druhým, ale hledat cestu pro sebe a svou spokojenost, štěstí. Uvědomit si totéž vůči svým blízkým, že není nic horšího, než když mizí veškerá sebeláska a posiluje se touha chodit kanály.
Mějme se rádi a zůstaňme šťastní. Vše jde s úsměvem lépe a život je NÁŠ.
Zdroj: redakce – Zdena Mášová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář