Dvacátého druhého srpna roku 1862 se v rodině chudého živnostníka narodil budoucí představitel hudebního impresionismu, francouzský skladatel, klavírista, hudební kritik a dirigent, který ovlivnil řadu dalších skladatelů.
Rodiče Clauda Debussyho na tom byli finančně velice špatně, a tak se malého chlapce ujala jeho teta, která jej vychovávala. Právě ona neomylně poznala jeho hudební schopnosti. Díky tomu se Claude dostal do rukou učitelce klavíru Mauté de Fleurville, která byla žákyní Chopina. Debussyho vyučovala pouze dva roky a poté předala svého svěřence na konzervatoř do Paříže.
Tady však Debussy nebyl šťastný. Jeho hudební sny byly spoutány klasickým hudebním vzděláním a on se snažil jít jiným, do té doby nevídaným směrem – směrem impresionismu.
V osmnácti letech se však řízením osudu dostal k Naděždě von Mekk. V rodině této významné mecenášky talentovaných hudebníků, s jejímž jménem jsme se setkali již u Petra Iljiče Čajkovského, se věnoval především výuce dětí ve hře na klavír.
Debussy pobýval ve Švýcarsku a v Rusku, později také v Itálii, kde se snažil získat prestižní ocenění za hudbu – Římskou cenu. Přestože mu nakonec byla udělena, v Itálii se štěstí nedočkal a vrátil se zpět do Paříže.
V době, kdy se snažil prosadit, měla ve světě poněkud dominantní postavení hudba ve stylu Richarda Wagnera. Právě ve Francii proti tomuto klasickému vyjádření vznikl nejdříve v umění výtvarném a později i v literárním nový styl, impresionismus, který usiloval především o vyjádření nálad a zachycení okamžiku. Zpočátku byl vnímán jako nedokonalý; uznání se dočkal po roce 1920. Impresionismus Debussyho ohromně inspiroval, a proto se snažil o jeho vyjádření v hudbě.
Svého prvního úspěchu se Debussy dočkal v roce 1893 po uvedení smyčcového kvarteta, vůči němuž měli umělečtí kritici své výhrady, ale posluchači jej přijali a zamilovali si ho.
Hned v dalším roce Debussy uvedl symfonickou skladbu Preludium k Faunovu odpoledni, která už při premiéře dosáhla nevídaného ocenění publika, jež si vyžádalo okamžité zopakování skladby. Dílo bylo též uznáno některými soudobými hudebníky.
V následujícím období vznikala Debussyho dnes velmi ceněná díla, ale autor se snažil napsat operu. Tu se mu podařilo dokončit a uvést až v roce 1902. Ačkoliv na generální zkoušce publikum křičelo a pískalo, premiéra byla úspěšná a opera Pelléas a Mélisanda, zkomponovaná na námět stejnojmenné knihy belgického básníka Maurice Maeterlincka, se dočkala mnoha repríz.
Z existenčních důvodů vydával Debussy od roku 1905 klavírní a písňové skladby, v nichž využil jak obrovské fantazie, tak své pochopení poezie. Nejznámější z této doby jsou jeho Preludia a Etudy pro klavír.
V době od roku 1910 do roku 1914 byl donucen, opět z důvodů finanční tísně, vystupovat jako klavírista a také jako dirigent. Musel hodně cestovat a těžce nesl odloučení od své manželky Emmy Bardac a především od své dcerky Claude-Emmy. Jako by věděl, že společného času jim nebude už příliš dopřáno.
Tento skladatel, v podstatě jediný představitel čistého impresionismu, který dokázal vytvořit nezvyklý poslechový dojem a dnes jej řadíme k nejvýznamnějším komponistům své doby, podlehl v Paříži 25. března roku 1918 těžké nemoci.
Buďte první kdo přidá komentář