Kdysi jsme se přátelili s manželským párem zhruba v našem věku. Měli dvě děti, my dceru a všichni společně jsme trávili řadu prázdnin na chatě mých rodičů. Jednoho roku jsme tam byly jen my s kamarádkou a dětmi, naši manželé za námi měli přijet až později.
„Co budeme zítra vařit?“ otázala jsem se jednoho dne kamarádky.
„Že bychom si od vaření oddechly?“ navrhla. „Máme ještě zbytek roštěnek.“
„No ale ty pro všechny nevystačí,“ konstatovala jsem s pohledem upřeným do lednice.
Nakoukla mi přes rameno a prohlásila: „Pro vás to stačit bude, já si zítra udělám zeleninový den.“ Načež mi vysvětlila, že ona se takový den snaží držet alespoň jedenkrát týdně. A pokračovala obsáhlou přednáškou, jaký to má blahodárný vliv na zdraví člověka.
Večer mě zpozoroval kamarádčin syn, jak kontroluji zásoby zeleniny ve sklepě.
„Hledáš něco?“ zeptal se.
„Tvoje máma si naplánovala na zítřek zeleninový den,“ vysvětlila jsem mu, „ale koukám, že toho tady zas tak moc není.“
„Bez obav,“ uklidňoval mě, „to bude ažaž. A zítra nic neříkej, jenom ji sleduj,“ poradil mi.
Kamarádka si vždycky ráda přispala, takže když vstávala, my ostatní jsme už byli po snídani a já jsem právě vařila pudink na odpolední svačinu. Kamarádka do kuchyně vpochodovala s plechem s jablkovou buchtou, který ukořistila cestou z ložnice, když míjela spíž. Zakrojila si notný klínek a ozdobila ho šlehačkou. Už jsem se nadechovala, že poznamenám něco o zelenině, která se v tomto pokrmu nevyskytuje, ale pak jsem si vzpomněla na radu jejího syna a dál jsem se věnovala přípravě pudinku. Když jsem plnila poslední misku, upozornila mě, že v rendlíku mám pudinku ještě dost, a rendlík mi sebrala s tím, že ona to „vyškrábne“ a pak nádobí už umyje.
. Když jsem plnila poslední misku, upozornila mě, že v rendlíku mám pudinku ještě dost.
Foto: Freepik.
Po obědě zjistila, že jsme ty roštěnky neodhadly, a s jásotem si zbytek masa, brambory a šťávu naložila na talíř. Odpoledne, když jsem dětem servírovala na svačinku pudink ozdobený čerstvým ovocem, se s jednou miskou usadila na terase.
Pak přijely naše protějšky. Kamarádčin manžel mi oznámil, že ještě u nich doma naložil maso na živáňskou, což byla jeho specialita. Pokud prý nemáme nic v plánu, tak ji hned večer udělá, ale teď by něco malého pojedl, shodl se s mým mužem.
„Jsou tam utopenci,“ navrhla jsem jim. Kamarádka, která právě přinesla misku od snězeného pudinku do kuchyně, pohlédla na sklenici, kterou jsem právě donesla, a hned se chápala talířku, na nějž si také porci naložila.
Když se všichni najedli, otázal se mě kamarád, kolik má těch živáňských připravit. Spočítali jsme osazenstvo a já jsem ho pouze upozornila, že jeho žena má dnes „zeleninový den“. „Jo aha,“ pokýval chápavě hlavou. „Tak to udělám dvě špejle navíc. Snědla dnes vůbec nějakou zeleninu?“ zeptal se ironicky.
„Náhodou,“ zastala jsem se jí, když její syn svého otce informoval, co všechno si dnes dopřála, „měla cibuli v utopencích.“
Zdroj: redakce – Olga Skálová
Jednoduchá snídaňová buchta
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 1 hrnek polohrubé mouky
- ½ sáčku prášku do pečiva
- 1 skořicový cukr
- ½ hrnku cukru písek
- ¼ hrnku oleje
- 2 celá vejce
- ½ hrnku mléka
- 1 hrnek najemno nastrouhaných jalbek
Postup
- Mouku smícháme s práškem do pečiva a přidáme všechny ostatní suroviny. Smícháním vypracujeme hladké těsto. Vlijeme do olejem vymazané skleněné koláčové formy. Vložíme do předehřáté trouby a pečeme na 150 stupňů asi 50 minut.
Poznámky
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář