Agatha Christie: Hadí doupě

Tentokrát se v napínavém příběhu nesetkáme s bystrou slečnou Marplovou ani s puntičkářským detektivem Herculem Poirotem. Záhadu úkladné vraždy starého a bohatého Aristida Leonidese pomáhá řešit Charles Haywood, snoubenec Sophie, vnučky zavražděného. Karlův (Charlesův) otec pracuje na vysokém postu ve Scotland Yardu a s vrchním inspektorem Tavernerem se případem zabývají. K objasnění zločinu přiberou i Karla, který jako nastávající blízký člen rodiny má větší šanci získat důležité informace od jejích členů, aniž by se jich musel příliš vyptávat. Je jasné, že vrahem je někdo z nich. 

Původní název knihy je spojen s říkankou o křivém mužíčkovi, žijícím v křivém domku, napovídá o vztazích a poměrech, jež panují v přepychovém sídle na londýnském předměstí, jež vlastní téměř devadesátiletý Aristide Leonides. Tento charismatický a velice vlivný muž původem z Řecka shromáždil velké jmění díky svému podnikavému duchu a vhodným známostem. Po jeho smrti mělo dědictví připadnout rovným dílem potomkům a druhé manželce, mladé Brendě, která v domě žije spolu s rodinou svého muže i učitelem dětí a služebnictvem. Nikdo z nich ji ale jako člena rodiny nikdy nepřijal a nesouhlasil ani s tím, že se s ní Aristide oženil. Po jeho smrti padá první podezření na ni. Jak se ale začíná při vyšetřování jevit, motiv dostat se rychleji k dědictví měli i ostatní. 

I když se k němu nyní přiblížili, problém nečekaně vyvstal se závětí zemřelého. Situace se začíná měnit, některé stopy jsou matoucí, jen jedna vede k cíli… Je na zvážení, zda i v tomto případě bude platit profesní zkušenost, že „lidé mnohem častěji zabíjejí ty, které milují, než ty, které nenávidí. Možná, že je to proto, že jen ti, které milujeme, nám opravdu mohou udělat život nesnesitelným.“

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, Melantrich