Babičky očima vnoučat: 7 vyprávění vnuků přináší zajímavé příběhy

Přínosná, přitažlivě zpracovaná publikace představuje dvacet sedm vyprávění vnuků a vnuček o svých babičkách, vybraných ze sbírky Databáze dějin všedního dne Historického ústavu AV ČR. Uveřejněné příspěvky spadají do období od druhé poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století. Jejich pisatelé vzpomínají většinou na babičky žijící na venkově a rovněž na několik málo pocházejících ze střední třídy ve městě. Poznáváme jejich povětšinou těžký lopotný život, ovlivněný světovými válkami, jež je často připravily o muže a syny. Ženy se pak musely starat samy o rodinu s mnoha dětmi, což znamenalo velmi skromné živobytí. Přesto se snažily děti a vnoučata co nejlépe zaopatřit a leckdy pomáhaly druhým jako léčitelky, porodní báby a nebyly vzácné ani případy, že se ujímaly cizích osiřelých dětí.

Jímavé životy moudrých, laskavých, obětavých, starostlivých a milujících babiček se díky vzpomínkám vnoučat vyjevují v sugestivně předávaném osobním svědectví. Vykresluje jejich osudy, zbožnost, víru, zvyklosti, péči o domácnost a rodinu, namáhavou práci na statku či ve službě, stejně jako mnohá soužení, ale i radosti. Již od útlého věku pomáhaly rodičům, někdy chodily mnoho kilometrů pěšky do školy a později za prací nebo na zbožné poutě. Jejich osudy připomínají dnešní generaci, vyrůstající za zcela odlišných sociálních podmínek, jak se kdysi žilo. Zároveň inspirují v přístupu a úctě k životu, ve způsobu překonávání těžkých osobních zkoušek i ve výchově dětí osobním příkladem a učením všemu důležitému, co budou potřebovat.

Příběhy nevšedních žen ve zdánlivě všedním životě obsahují stručné informace o vnoučatech, která o svých babičkách napsala. Doplňují je fotografie z rodinných archivů i ukázky úhledných rukopisů. Jednotlivé vzpomínky jsou uvedeny citátem, vystihujícím povahu jednotlivých žen, např. „…občas mi její počínání připomínalo vědmy z dávných dob…“, „…ráno jsem se probouzela tichým babiččiným zpěvem…“, „…v té staré chalupě se mi všechno tolik líbilo a hlavně – byla tam babička…“, „…měla dobré a soucitné srdce…“, „…aktivní, plná elánu, hlava všeho dění…“, „…proslunila mé mládí a celý můj život láskou…“ „Babička byla jediným člověkem, který mne v dětství obohacoval slovy i pohlazeními.“