Jaká je Barbora Janečková Vítová (nar. 1970)? Sama se představuje jako ta, jež se umí „dívat na svět přes své vlastní brýle, které jsou občas růžové a často neskladné. Díky překlepu má stránku Úžasná Bára místo původně zamýšlené stránky Užaslá Bára.“
Tvůrčí, nápaditá a vtipná žena se pravidelně představuje také na našich webových stránkách v pondělních Střípcích Úžasné Báry. Témata sedmdesáti devíti fejetonů vybraných do její nové knihy jsou čtenářům blízká. Jde o trefné úvahy a postřehy z autorčina života a z jejích cest po světě. Podává je s humorným nadhledem i pikantní špetkou ironie bez ohledu na to, zda jsou radostné, nebo ji roztrpčují.
Například v komentáři „Okna vesmíru dokořán“ navazuje na výrok našeho výtvarníka, sochaře a profesora Ronyho Plesla: „Lidi by se měli víc jen tak dívat z okna.“ S tím se ztotožňuje a přiznává, jak je v tu chvíli dobré nechat práce a prostě jen být. Nemyslet na nic a pak s překvapením zjistit, že zrovna přišla ta nejdůležitější myšlenka. Čtenářky budou přitakávat u klasického povzdechu „nemám co na sebe“.
Povědomá je rovněž obvyklá odpověď „už jdu!“. Požádá-li totiž Bára manžela, aby přišel pomoci, k telefonu apod., hned vstřícně zareaguje, i když se ještě nějaký čas bude věnovat tomu, co měl v plánu.
S úsměvem budete číst o problému s ponožkami, které se nejen v šuplících jim určených neustále kupí a narůstají.
Autorka s humorem líčí svoje zážitky z první návštěvy posilovny, z neklidné jízdy vlakem anebo se zápolením při snaze otevřít igelitové sáčky při nákupu v obchodě. Zvláštní kapitolou je malování v bytě, „kdy ještě dlouho před ním a po něm vyplouvají na povrch všechna nedorozumění a křivdy i nečekaná překvapení ve skříních, na skříních i za skříněmi.“
Po duši pohladí vyznání spřízněné duši, jíž není třeba nic vysvětlovat, obhajovat se nebo omlouvat za smrtící upřímnost. „Je to vztah mimo čas a prostor. Nemusíme se vidět, abychom byly spolu.“ Podobné je to se starými přáteli. „Rodinu si vybrat nemůžete, ale skutečného přítele také ne. Je to dar z nebes.“ Obdivuhodné umění hrát si vtipně se slovy nebo pořekadly dokazuje Bára i v článcích „Polévka je grunt“ a „Neobvyklá slova“.
Proč jsou její blog i knížka tak osvěžující, záživné, humorné, příjemné a obohacující? „Protože dělám už jen to, co mě baví, bez ohledu na to, zda dostanu zaplaceno, nebo sama zaplatím. Cítím se skvěle. To víte, že občas mě život stáhne k zemi a bolí to. Ale tato vychýlení vnímám jako dočasná a užívám si každý den bez ohledu na to, co přinese,“ říká závěrem Úžasná Bára.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), radioteka.cz
Buďte první kdo přidá komentář