Bernhard Moestl: Dračí chrám

Bernharda Moestla přitahoval duch Asie, bojová umění a buddhismus natolik, že toužil poznat proslulý čínský chrám v Šaolinu, založený v 5. století pod posvátnou horou Sung-šan. Podařilo se mu to roku 1996, kdy byl přijat jako nový mnich a pod vedením samotného opata se celý rok intenzivně věnoval učení. Od té doby sem opakovaně jezdí studovat bojové umění a účinky síly myšlenek, neboť nestačí po změně jen toužit, ale je potřeba se s otevřeným srdcem odhodlat a s pozorností reagovat na situaci vyplývající z daného okamžiku.

V čtivém, napínavém románu vychází z osobních zkušeností a nejdůležitějších událostí svého života spojených s pobytem v šaolinském klášteře, jímž ho před čtvrt stoletím poprvé provedl jeho mistr, opat Shi De Cheng. Právě on spolu s dalším mnichem ho inspiroval k vykreslení opata Shi Yang Hea, jenž ho jako svého žáka učil technikám bojových disciplín a v nemenší míře i cvičením duchovním.

Jako začínající mnich se tehdy vyrovnával nejen s tvrdými podmínkami v klášteře a samotou, ale i s nároky na soustředěnou pozornost. Bylo to pro něj jako pro člověka ze Západu zprvu velmi těžké a několikrát chtěl klášter opustit, když se ho dotýkaly věci, jež mu byly překážkou k dalšímu růstu. Mezi hlavní patřila netrpělivost a vztahovačnost. Postupně ale začínal chápat mistrovy lekce, jež mu usnadňovaly převést učivo do praxe.

„Musíš se naučit, že zdaleka ne vše vyžaduje tvoji reakci. Přestaň soudit. Staň se tichým pozorovatelem. Nikdo tě nenutí mít na všechno názor. Nemusíš dělit věci na dobré a špatné. Nauč se přijmout, že svět se bude točit dál i bez tebe a tvého názoru. Spousta věcí totiž plyne sama od sebe, když je necháme být. Pokud do toho zasahujeme, jenom se všechno zhorší.“ Moestl musel rovněž přijmout, že „nezáleží na tom, co kdo říká. Záleží jen na tom, co vnímáš a co se tě dotkne,“ poučil ho mistr zároveň s upozorněním na ošidnosti, spoléháme-li na splnění očekávání nebo jistotu nabytých zkušeností. „Zkušenost je jako lucerna za tvými zády. Osvětluje jen tu část cesty, kterou jsme už prošli.“

V poutavé knize se spolu s Moestlem, jenž v klášteře přijal nové jméno An, znamenající „mír“, seznámíme s principy šaolinské tradice vztahující se na taktiku bojového umění a nutnost změn nevyhovujících návyků a předpojatých názorů, abychom se zbavili iluzí a žili vědomě každý okamžik v duchu Buddhova výroku: „Nikdo nás nezachrání, jen my sami. Nikdo to nedokáže a nikdo to nesmí. Musíme jít sami svou vlastní cestou.“

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, nakladatelstvibeta.cz