Příběhy seniorů

Pan Novák je bývalý strojní inženýr. Svou práci miloval, ale již ji nezvládal vykonávat, tak odešel do důchodu. Práci ukončil před pěti lety a jeho měsíční důchod v současné době činí zhruba 18 000 Kč.

Paní Květa (73) je dnes již vdovou, který celý život pracovala, vychovala tři děti, ale i několik vnoučat. I přesto že má vlastní dům musí bohužel přepočítávat každou korunu, aby s financemi vyšla.

Monika (38 let) vyrůstala v úplné rodině, ale doma to přesto neměla jednoduché. Otec vše řídil, matka jen poslouchala. Rodiče se neměli příliš rádi a zůstávali spolu jen kvůli dětem. Mnohem lépe by však udělali, kdyby se rozvedli.

Paní Helena (74) je seniorka žijící v Brně. Žije společně se svým manželem Miroslavem, kterému je sedmdesát pět let. Většinu svého života bydleli v domě na okraji města. Před několika lety se však společně rozhodli přestěhovat se do bytu. Po tom, co se jejich děti osamostatnili a oni začali stárnout, bydlet v domě pro ně nebylo příliš výhodné.

Hana (57) žije v Trutnově, zatímco její dcera Tereza (32) se před několika lety přestěhovala do Prahy, kde se vdala. Přestože žijí přes sto kilometrů od sebe, mají velmi blízký vztah. Každý den si volají, posílají textovky a udržují spolu kontakt.

Mnoho seniorů by rádo žilo doma, avšak zdravotní stav jim to nedovoluje. Odcházejí tedy do pečovatelských zařízení, kde se o ně personál postará. Jeden americký senior přišel s alternativním řešením, a tím je hotel.

Pan Jaroslav (64) se svou manželkou Marií (59) koupili před deseti lety vlastní domek na vesnici. Během dalších let se objevily nečekané problémy, které pohltily všechny jejich úspory, a na konečné zvelebení domu již finance nezbyly.

Říká se, že rodina, zdraví a láska je to nejdůležitější, co člověk ve svém životě má. Je to něco nenahraditelného. Když do rodiny přijde první potomek, je to především velká sláva. Své o tom ví i Karolína (32 let), která se do rodiny narodila jako prvorozená dcera.

Paní Květa je už patnáct let vdovou a žije sama ve starém domě v malém městečku. I přes nabídnutou pomoc dětí se snaží náklady zvládat sama, což jí komplikuje dům, který potřebuje neustále údržbu.

Paní Jana je má sousedka, bydlí v Praze a často jezdí tramvají hlídat svou vnučku. Na zastávkách a ve vozech hromadné dopravy si všimla nových plakátů a letáků, které upozorňují na to, že i zírání je obtěžování. Toho, že někteří lidé v MHD zírají a obtěžují spolucestující, si ale paní Jana všimla už dávno.

Pan Milan, 73letý důchodce, bydlí sám na okraji Prahy v malém bytečku. Za svůj život si prošel nejednou nepříjemnou situací, ale i teď díky výši starobního důchodu nežije zrovna tak, jak si představoval. Přesto však neztrácí hlavu a pokouší se být co možná nejvíc pozitivní.

Paní Jana žije v současné době v domově pro seniory. Celý svůj život pracovala v malé továrně na okraji města, kde také ukončila svou pracovní kariéru a odešla do důchodu. Její manžel František se živil jako řidič autobusu, jenže před několika lety zemřel. Paní Jana tak zůstala v bytě úplně sama a postupem času se jí začal zhoršovat zdravotní stav.

Pan Olda (74 let) žije sám v malém bytě v rodném domku v Komořanech. Jeho měsíční penze je kolem 13 000 Kč, což je sotva dost na to, aby pokryl základní životní potřeby. Hlavním problémem Oldy je to, že po celý život si peníze užíval, ale nikdy si nespořil na důchod, neplatil si žádné pojištění, ani neinvestoval, což ho nyní dostává do velmi těžké situace.

Paní Dáša (73) žije sama v malém podnájmu v Jihlavě. Před několika lety přišla o manžela a mimo psychické újmy a ztráty blízkého člověka musela řešit také finanční změny ve svém životě.

Pan Milan je vdovec a žije sám. Místo, kde žije, miluje. Jedná se o klidnou čtvrť v menším městě, kde nikdy nebyly žádné problémy a kde se nikdy nic neztratilo. Dům sice pan Milan zamyká, ale branku nechává otevřenou.

Inspirativní příběh paní Hany (66) ukazuje, že i když se v životě ne všechno daří, je šance na pohodovou penzi.