Jako typické seniorky a senioři jste ranní ptáčata. Vstáváte brzy, protože jste rádi za každé nové ráno a už se nemůžete dočkat dalšího dne plného krásných či ne úplně příjemných zážitků. Jak to bude asi dnes probíhat vám proběhne hlavou. Máte den našlapaný činnostmi. Ráno pojedete MHD do supermarketu, protože jste z letáku zjistili, že budou zajímavé slevy potravin. A co si budeme říkat, potraviny jsou zásadní pro lidské bytí od narození až po stáří.
Pondělí
Ráno se probouzíte do nového týdne a jste plni očekávání. Nasnídáte se, dáte si v poklidu vaší oblíbenou kávu nebo raději čaj, doktor přece říkal, že byste to s kofeinem neměli přehánět, k tomu nedělní buchtu. Buchty jste pekli pro svá vnoučata, ale pár kousků jste jim přeci jenom nedali. Obléknete si funkční oblečení, hlavně aby vám nebyla zima a opíráte se raději o svou hůl. Doktor sice říkal, že máte cvičit chůzi bez hole, no jo, ale když jdete do města? Tak to raději nebudete riskovat.
Zastávka MHD
Moc dobře víte, v kolik vám jede autobus. Chcete prostě jet tím po sedmé hodině, protože jste zvyklí nakupovat v ranních či maximálně dopoledních hodinách. Jednak už jste dlouho vzhůru a také by nemělo být v obchodě narváno, protože pracující jedou do zaměstnání. Na zastávce jste o deset minut dřív, tak doufáte, že autobus pojede načas, případně o něco dřív. Sice víte, že i kdyby autobus přijel dřív, tak stejně musí odjet načas. Ale což, co kdyby se stala výjimka? Velmi se radujete, autobus nemá tentokrát zpoždění a přijíždí akorát podle jízdního řádu. Pomalu nastupujete s oporou vaší hůlky, ještě že jste si ji vzala a hned se rozhlížíte po prázdném sedadle.
K prázdnému sedadlu cesta dlouhá
Aj, aj, aj. Prázdné sedadlo sice vidíte, ale je dost daleko. Vy ale máte chuť si sednout co nejdříve na sedadlo, které je co nejblíže u dveří. Přeci jenom budete zase za pár zastávek vystupovat a máte mírné obavy, že by se vám to nemuselo úplně s lehkostí podařit. Jo, moc dobře znáte ty autobusáky, co občas přivřou dveře, aniž by nechali vystoupit všechny cestující. Není to častý jev, ale i to se někdy stává. Takže to bude chtít diplomacii, no třeba ani nebude nutná.
Na sedadle sedí mladá dívka
Stoupnete si co nejblíže k mladé dívce, která jako vždy čučí do mobilního telefonu. Naštěstí ale nemá klapky ani na očích ani na uších. Nicméně vás nechá jet alespoň jednu zastávku ve stoje. Už máte oční kontakt, fajn, myslíte si, že máte vyhráno a mladá dívka vás pustí sednout. Dívka se na vás k vašemu překvapení mile usměje a milým klidným tónem poukáže na to, že tamhle je volné sedadlo. Protočíte panenky a hlasitým tónem začnete říkat, že to je ale na vás daleko. Dívce sice povadne úsměv na tváři, ale uvolní vám vaše vysněné sedadlo a ona si stoupne do uličky. Dívce poděkujete. Na další zastávce přistoupí Maruška. No, přece vaše kamarádka a chce si k vám přisednout. Vedle vás sedí mladík. Mladík už má nejen telefon v ruce, ale dokonce i sluchátka na hlavě. Tak vaší kamarádce nezbude než se k vám prodrat davem lidí, kteří nestoudně zabírají uličku. Maruška to nevzdává. Řítí se k vám velmi úspěšně a na celý autobus silným hlasem zvolá „Jé, ahoj Boženko, to jsem ráda, že tě vidím“. Můžu si k tobě přisednout? Maruščino zvolání slyšel celý autobus, dokonce i včetně mladíka, který se nechá konejšit svou oblíbenou hudbou, kterou si pouští do uší. Mladík pouští Marušku sednout k vám beze slov.
Tentokrát byla cesta MHD fajn i s mládeží, tak ten den začíná pěkně. Sedla jste si tam, kam jste chtěla. Příště to zkusíte znova. Nač se plahočit na volné sedadlo, když vás mládež nakonec pustí sednout?
Tak snad bude dost zboží ve slevě v tom supermarketu, kam jdete s Maruškou nakupovat…
Stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Adam Beran, autorský text, Jana Zumrová, asenior.cz
Buďte první kdo přidá komentář