Chtěla bych být pro své blízké Gottem. Stejně jako On, být nezapomenutelná a svým způsobem nenahraditelná. Být člověkem. Být třeba jen tak tiše vnímána, jako kvalitní a alespoň pro několik lidí i důležitým člověkem, kterého potřebují k svému pocitu štěstí.
Nebyla a nejsem skalní fanynka Mistra, ale vždy jsem ho poslouchala ráda. Provázel mě celým mým životem, patřil k němu. A já čím dál víc vnímám krásu jeho poselství. Jeho životní příběh není bez omylů a hledání, právě naopak. Přes všechno zůstal (nebo se stále více stával) vnímavým člověkem.
Také můj život je spojený s uměním, ale trošku jinak. Neuměla jsem nikdy ztratit ostych. Ráda jsem zpívala, ale ve sboru, ne sólo. Ráda jsem si četla a výtvarně zpracovávala třeba básně, nerada jsem je ale recitovala a pod kresby jsem se dlouho nepodepisovala. Milovala jsem divadlo, ale mé ochotničení skončilo hned po první nastudované hře u nás v kulturáku, když jsem zjistila, že tréma mne s počtem představení neopouští. Velmi ráda tančím, ale nikdy jsem do tanečního kroužku nechodila, protože bych musela veřejně vystupovat. Vlastně vrchol mých tanečních úspěchů byl v tanečních a pak, když jsem s tátou na plese zvládla tancovat i vlevo.
Nikdy jsem tedy nepatřila ke špičkovým umělcům, ale přesto bylo a je umění důležitou součástí mého života. Má záliba v knihách mě přivedla na několik let k „brigádě“, kdy jsem pracovala jako knihovnice v naší vesnici. Má láska k výtvarnému umění mi otevřela zase jinou cestu: nějakou dobu jsem si svůj život zpestřila pomáháním v galerii. Tady jsem měla tu čest potkat se s mnohými umělci, kteří v ní vystavovali. Moje záliba ve zpívání mi nejprve jako volnočasová činnost zpestřovala život, ale také mi umožnila poznat cizí země a spoustu dobrých lidí.
Nakonec se vlastně všechny múzy odvděčily za mou přízeň k nim i tím, že mi napomohly propojit lásku k dětem a umění v mém zaměstnání, kde se to všechno setkalo. Není to snadná práce, ale je krásná. Nabízí dětem a mládeži, ale také dospělákům a seniorům cesty k sebepoznání a seberealizaci. Ukazuje všem, že hledání a omyly jsou součástí života a mohou vést člověka dál a výš. A možná bylo zapotřebí těch prvních klopýtnutí, aby se nakonec člověk dostal na to správné místo.
Vždyť i Karel Gott chtěl nejprve být malířem, pak se stal elektrikářem a až potom si našel cestu, po které šel celý život. Je vlastně ukázkovým příkladem, že koníček se může stát životní náplní, když člověk na sobě pracuje a že štěstí přeje připraveným.
Zdroj: redakce – Zdena Mášová (autorské dílo)
Buďte první kdo přidá komentář