Nižší náklady a environmentální dopad
V České republice žije 11200 lidí, kteří jsou v důsledku vážného onemocnění životně závislí na náhradě funkce ledvin. U 55 % z nich nahrazuje funkci tohoto párového orgánu hemodialýza – mimotělní přístrojové očišťování krve od zplodin metabolismu.
U mnoha těchto osob je však lepším řešením transplantace ledviny. Je výhodnější jak pro pacienty, jimž umožňuje delší a kvalitnější život, tak pro celou společnost. Péče o transplantované pacienty je totiž dlouhodobě levnější a znamená menší environmentální zátěž.
Transplantace je však tématem, které u potenciálních dárců i pacientů s nemocnými ledvinami často vyvolává zbytečné obavy, protože mohou mít nedostatek relevantních informací. Lepší informovanost je cílem nového projektu Transplantace není tabu.
„Existuje celá řada zdrojů na internetu, které mnohdy přinášejí nesprávné informace. Proto jsem se ráda podílela na vzniku webové stránky www.transplantacenenitabu.cz, která poskytuje ucelené informace od medicínských expertů i autentické příběhy příjemců a dárců ledviny. Věřím, že projekt pomůže lidem zvažujícím dárcovství či přijetí ledviny, aby mohli učinit informované rozhodnutí. Darovat ledvinu totiž znamená darovat šanci na delší a kvalitní život. Přijmout ledvinu znamená nejen pomoci sobě, ale také umožnit svým nejbližším co nejvíce společných chvil. Díky poznatkům moderní medicíny a pečlivosti všech pracovníků transplantačních center je navíc zajištěna maximální bezpečnost pro příjemce i dárce orgánu,“ vysvětluje na úvod MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM, která je odborným garantem projektu.
„Pojem hrdinství je v poslední době velmi skloňovaný, ať už v kontextu konfliktu na Ukrajině, ale je třeba tématem také pro maminky při porodu. Pokud se rozhodnete – nebo někdo ve vašem okolí – stát se hrdinou pro bližního, podívejte se prosím na webové stránky projektu Transplantace není tabu,“ doplňuje spisovatelka a filantropka Barbara Nesvadbová, která moderovala setkání lékařů, příjemců a dárců ledviny.
Ledvina od žijícího dárce je kvalitnější
V celkovém počtu transplantací ledvin patří Česká republika mezi evropské i světové lídry. Dlouhodobě ale vyšší počet transplantovaných ledvin pochází od dárců zemřelých než žijících. V roce 2022 bylo transplantováno 480 ledvin od zemřelých a 40 od žijících dárců. Pokud však pacient obdrží ledvinu od žijícího dárce, získává tím také mnohem lepší vyhlídky na délku i kvalitu života. „Když ledvina pochází od žijícího mladšího dárce, není problém, aby fungovala dalších 25 let. Za podmínky, že ji příjemce nezničí buď svým nezodpovědným chováním, nebo ji tělo neodmítne. Když pochází od zemřelého člověka, záleží hodně na stáří dárce. Běžně pochází ledvina od zemřelého dárce ve věku nad 70 let. Střední doba funkce transplantované ledviny od zemřelého dárce je 12 let,“ vysvětluje prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Transplantcentra a přednosta Kliniky nefrologie IKEM a předseda České nefrologické společnosti.
Žijícím dárcem ledviny se může stát kdokoliv, kdo je ochoten takto pomoci bližnímu a vyšetření u něj prokáže minimální rizika a kompatibilitu orgánu s tělem příjemce. Dárcem může být nejen přímý příbuzný, ale i jiný člen rodiny nebo kamarád. Ledvinu svému zeti poskytla paní Monika Kubíková, která tento dar sama nabídla: „Naše rodina prožívala těžké období, když byl dceřin manžel hospitalizován pro selhání ledvin a musel podstupovat dialýzu. Tehdy se mi dostal do ruky časopis s příběhem jedné známé osobnosti, která darovala ledvinu kamarádovi. Blesklo mi hlavou, že vlastně dárcem nemusí být pokrevní příbuzný. Dceři jsem řekla, že kdyby přišla možnost transplantace, jsem ochotná podstoupit potřebná vyšetření. Viděla jsem to jako cestu z bludného kruhu, jak tímto pomoci celé naší rodině. Nikdy jsem nelitovala a mám po zákroku a šestitýdenní rekonvalescenci plnohodnotný život bez omezení. Známí se mě ptali, co by se stalo, kdyby zeť moji dceru opustil. Na to ráda v žertu odpovídám: ‚No tak mi ji zase vrátí‘,“ vtipkuje.
Čím dříve, tím lépe – pro pacienta i společnost
Je-li u pacienta diagnostikováno selhání ledvin vyžadující náhradu jejich funkce, je bezpodmínečně nutné zahájit dialýzu. Dále na základě podrobných vyšetření posoudí multidisciplinární tým lékařů, jestli je pacient vhodným adeptem na transplantaci. Pokud se rozhodne ji podstoupit, závisí jeho prognóza také na tom, jak dlouhý čas celkem stráví na dialýze. „V průběhu času – a na dialýze ještě rychleji, organismus stárne a mohou se objevovat zdravotní komplikace, které budoucí transplantaci ztěžují. Na ledvinu od zemřelého dárce pacienti v ČR čekají v průměru jeden až dva roky, podle jejich krevní skupiny. Pokud však existuje vhodný a ochotný žijící dárce, tato doba se může dramaticky zkrátit a často se transplantace stihne před zahájením dialyzační léčby. V ideálním případě mohou být potřebná vyšetření dárce i příjemce hotová v horizontu tří měsíců a pak je možné přistoupit k transplantaci,“ vysvětluje profesor Viklický.
Zkrácení doby čekání na transplantaci však také významně snižuje další dopady dialýzy, za kterou zdravotní pojišťovna ročně u jednoho pacienta zaplatí zhruba 800 tisíc korun. Oproti tomu náklady na péči o transplantovaného pacienta jsou v prvním roce asi 500 až 600 tisíc, další rok už 200 tisíc a méně. Nezanedbatelný je také environmentální přínos – velká úspora spotřebního zdravotnického materiálu a vody, které se při jednom dialyzačním zákroku spotřebuje 100 až 200 litrů.
Možnost, kterou je potřeba využít
Bariéry však mohou být také na straně příjemce, který se ostýchá své blízké požádat a má pocit, že nic takového po nich nemůže chtít. „Z praxe víme, že mnoho pacientů nechce o možnosti darování ledviny se svým blízkým hovořit. Proto vždy říkáme: zeptejte se, bez toho možná vaši blízcí nemusí vědět, že transplantaci potřebujete,“ vysvětluje profesor Viklický. V takové situaci se ocitl také pan Luděk Palouček. Dnes díky ledvině od sestry vede spokojený život bez nutnosti trávit dlouhé hodiny připojený k dialyzační jednotce. „Nejsem úplně typ, který by si dokázal říct o pomoc. Nějakých 35 let, od patnácti, chodím na nefrologii, ale rodina z mých vyjádření měla pocit, že je všechno v pohodě. Když se můj stav zhoršil, se sestrou si o tom promluvila moje manželka. Ségra byla velmi překvapená, že moje ledviny už neslouží tak, jak by měly. Určitě měla i obavy, ale rozhodla se do toho jít. Vždycky mi byla hodně blízká, ale teď je mi ještě bližší. I já jsem bojoval s nejistotou, ale víc jsem se těšil na nový start a život jako před dialýzou,“ popisuje.
„U každého pacienta na dialýze by mělo dialyzační centrum rychle vyhodnotit, zda je pro něj vhodná transplantace. Pokud ano, po absolvovaných vyšetřeních by měl co nejdříve být zařazen do čekací listiny k transplantaci. Čím dříve je u indikovaného pacienta transplantace provedena, tím větší má přínos,“ vysvětluje profesor Viklický. Své o tom ví pan Miloš Dušek, jehož ledviny selhaly z důvodu onkologického onemocnění: „Jakožto onkologický pacient jsem nemohl přijmout ledvinu od žijícího dárce. Aktivně jsem si ale vyhledával informace a zajímal jsem se o možnosti léčby přímo u různých lékařů. Mým cílem bylo zbavit se dialýzy a šel jsem za ním. Také díky mé aktivitě mi bylo umožněno vstoupit do registru čekatelů na orgán a po roce od vstupu na čekací listinu jsem se dočkal transplantace od dárce zemřelého. Často na tohoto neznámého člověka myslím s velkým vděkem, protože má kvalita života se nesrovnatelně zlepšila v porovnání s obdobím na dialýze. Mohu nyní žít v podstatě bez omezení, aktivně sportovat, cestovat. Všem lidem s nemocnými ledvinami, stojícím před rozhodnutím, zda transplantaci podstoupit, bych chtěl vzkázat: nebojte se a jděte do toho!“
Zdroj: Lenka Hájková addicts.cz, prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář