Dítě máte jen jedno, říká Jiří ze Semilska, který velkou část svých peněz vydává své dceři

Dnešní doba není lehká pro nikoho. A své by mohl vyprávět i pan Jiří Tauchen ze Semilska, ke kterému osud co do potomků nebyl příliš příznivý. Zdá se, že v dnešní době se respekt k vlastním rodičům už nenosí. A to především v případě, když jde o peníze.

Muž zůstal na dceru sám

Pan Jiří Tauchen, kterému je dnes 71 let, je už poměrně dlouhou dobu v důchodu. Důchodce ze Semil si plánoval, že se svou ženou budou v důchodu zaslouženě cestovat, ale pana Jiřího bohužel potkal krutý osud. Lékaři přišli jeho ženě ve čtyřiceti letech na onkologické onemocnění, kterému bohužel podlehla, a zůstal na svou dceru Věru prakticky sám.

„Věrka nebyla nikdy problémové dítě, nevím, co se stalo,“ sdílí s námi.

Jakmile jeho dcera dosáhla plnoletosti, osamostatnila se. Za svým otcem se ale vždy jen stavovala za účelem zisku. Někdy se jednalo o peníze na jídlo, někdy o peníze na dovolenou, někdy o peníze k Vánocům.

Vnučka o svém dědovi nemá ani ponětí

Věra se nejen osamostatnila, ale také si našla přítele, se kterým počala holčičku. O té ale pan Jiří bohužel nic neví. Párkrát ji sice viděl v autě, když si za Jiřím přišla dcera pro další „kapesné“, ale s vlastní vnučkou nikdy nemluvil.

„Prý se jmenuje Maruška, ale kdo ví…,“ krčí smutně rameny pan Tauchen. „Věrka říká, že je na ní sama. Sám dobře vím, jaké je to být sám na dítě, a tak jí vždycky rád finančně pomůžu. Víte, dítě máte jen jedno.“

Z fabriky do samoobsluhy

A jak dnes pan Tauchen vyjde? Když to šlo, pracoval v semilské fabrice, která vyráběla bavlněné příze. Z důvodu zaměstnání se také po svatbě přestěhoval s dnes již zesnulou manželkou do ulice Bavlnářská, takže nemusel do zaměstnání dlouze dojíždět a ušetřil tak za benzín.

„Semily sice leží v chudém kraji, ale já jsem si na peníze nikdy nestěžoval. Práce ve fabrice sice úplně snadná nebyla, ale na svou dobu jsem si tam vydělal dost,“ vzpomíná na tehdy ještě poklidné období.

Pak ale fabrika skončila a pan Tauchen si musel práci hledat jinde. Naštěstí to netrvalo dlouho a své nové zaměstnání si našel v blízké samoobsluze, kolem které chodíval do fabriky. Kvůli dceři je ale v práci dodnes. Ke svému důchodu si tak vydělává nepatrné minimum, jelikož nechodí do práce každý den, ale jedná se o drobnou výpomoc. Jak sám říká, zdraví už není to, co v mládí.

„Na bydlení, léky a jídlo mi ještě nějaké peníze zbývají…,“ dodává na závěr.

Bohužel dcera Věra nebere nemoci svého otce příliš v potaz a pro peníze si čas od času přijede. A i když se pana Tauchena snaží známí a sousedé přesvědčit, aby nic už své dceři nedával, on si stojí za tím, že dceru má zkrátka jen jednu.

Stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích

Zdroje: Autorský text – Adam Beran, Kateřina Špačková, asenior.cz, rozhovor s panem pan Jiřím