Starobylý městys Levín se 137 stálými obyvateli se nachází v malebné krajině litoměřického okresu nedaleko Úštěka, pod dominantou hory Sedlo. Proslul hrnčířstvím, ale i záhadou „levínského kocoura“ z dávné minulosti…
České středohoří je rájem turistů a obdivovatelů přírody i pamětihodných míst. Jedním z nich je půvabné horské městečko Levín. První písemný záznam z roku 1352 jej zmiňuje jako sídlo farnosti. Malému městu i krajině tehdy dominoval hrad, zaniklý ve 14. století zřejmě v důsledku husitských válek. O jeho původu se záznamy nedochovaly, je však známo, že mezi jeho prvními majiteli byli páni z Michalovic. Pod hradem stával původní kostel, v němž se sloužily mše již v roce 1340. Spolu s hradem později zanikl. Až do poloviny 17. století se v Levíně mluvilo česky, v 17. a 18. století převládala němčina.
Městečko se proslavilo nejen v naší zemi, ale i ve střední Evropě originální keramikou, zvanou „levínské hrnce“. Vyráběly je zručné ruce členů hrnčířského cechu již v roce 1402. Ve stanovách měli například přesně určeno, za kolik se mají prodávat obyčejné kachle, byly v nich vymezeny i povinnosti členů včetně odvodu počtu hrnců, nařízení návštěv kostela o nedělích a ve svátcích pod hrozbou pokuty a podobně. V tradici později pokračovalo i několik významných umělců a dodnes ji udržují čtyři umělecké dílny: Keramická dílna a galerie Aleny Šumové Atelier UMĚ v č. 60, Atelier Blanky Němcové v čp. 28, Hrnčírna Magdalény Brožové čp. 10 a nejnovější dílna Od hrnčířské cesty Alice Tomáškové v domě č. 75, kde se mimo výrobu a prodej keramiky pořádají také individuální nebo skupinové lekce pro děti i dospělé.
Již z dálky viditelná levínská barokní zvonice, památka chráněná státem, se vypíná na pahorku, kde kdysi stával hrad. Postavena byla roku 1699 ze zbytků jeho zdiva. Za příznivého počasí, kdy je otevřená, se z ní nabízí pohled na městys, kouzelné okolí i nedaleký Úštěk.
Původní účel prozrazuje budova bývalé radnice, na jejíž věži se dochovala korouhev se znakem lva. Dnes úřad sídlí v historickém domě na náměstí a namísto něho v přízemních prostorách vítá oblíbené pohostinství k občerstvení místní i výletníky. Jeho název „U levínského kocoura“ evokuje známou a dlouho ne zcela vyjasněnou záhadu.
Ukrývá ji památný a nepřehlédnutelný farní kostel Povýšení sv. Kříže okrouhlého tvaru s průměrem 25 metrů, dokončený roku 1790. Má pohnutou minulost, neboť již rok po dostavbě ho poničil rozsáhlý požár, jemuž podlehla fara, škola a mnoho stodol. Čtyři roky po náročné obnově v roce 1854 jej znovu ohrožovaly ohnivé jazyky, jimž padla za oběť sakristie a třicet domů. Také později si svatostánek vyžádal rekonstrukce a opakované opravy. V současnosti se v něm konají pravidelné nedělní bohoslužby a díky výborné akustice také duchovní koncerty.
V prostoru kostela na jižní stěně je na první pohled nenápadná, avšak o to důležitější památka. Jde o zazděný klenební svorník ze 13. století, na němž je ve skoku zachycen lev bez hřívy, což dalo podnět ke vzniku lidového názvu „levínský kocour“. Kolem něj jsou písmena a znaky, které potrápily několik vědců, pokoušejících se o rozluštění jejich významu. Nejspíš jde o staroslověnskou cyrilici, vyjadřující krátký text, jež podle výzkumu prof. Mareše znamená „Kristus vždy vítěz“ a oslavuje Spasitele jako biblického lva z kmene Judova. Tvary písmen však vyvolávaly i domněnky, že by se mohlo jednat o keltské písmo či germánské runy. Ještě více rozporuplné bylo vnímání samotného lva či lvice, již měly v erbovním znaku také rody Markvarticů a Michalovců. S tvrzením badatele Friedricha Bernau, že jde o podobu beránka s významem „Agnus Dei“, ostře kontrastoval názor Dr. Johanna Wocela, spatřujícího spíš podobu kocoura s nápisem „Jdi pryč, satane“. Profesor J. Peters zase četl písmena jako e Levín s P a L coby znamení kameníků.
Pověstného „levínského kocoura“ lze vidět i na jednom z domů anebo v místní hospodě na originálních keramických doplňcích, vyrobených Magdalénou Brožovou na speciální zakázku.
Levín, k němuž jsou přičleněny osady Horní Vysoké, Muckov, Hradec, Dolní a Horní Bukovina, je přitažlivým a pohostinným místem v nádherné krajině s udržovanými roubenkami a památkami, které stojí za to poznat. Kromě pěkných zážitků si odtud můžete přivézt i některý z typických keramických výrobků zdejších uměleckých dílen, jejichž ochotné majitelky vás jimi i provedou a umocní dojem z návštěvy.
Krásný výhled na městys a okolí je ze 726 m vysokého vrchu vulkanického původu s názvem Sedlo, národní přírodní památky. Vede jím turistická stezka, jež prochází původním listnatým lesem, místy připomínajícím prales. Úchvatné jsou pohledy na odkryté skály, skalní věže a sloupy různých tvarů. Rostou tu vzácné druhy květeny, mezi nimi i hvězdice alpská nebo lilie zlatohlávek. Při troše štěstí mohou pozorní návštěvníci zahlédnout i zdejší živočichy, včetně chráněného střevlíka nebo sovy kulíška nejmenšího.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, Hrady.cz, mestyslevin.cz, wikipedia.org
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář