Německý spisovatel, redaktor, dramatik a scenárista. Autor románu Na západní frontě klid, který byl přeložen do více než třiceti jazyků a dočkal se i filmových zpracování.
V německém Osnabrücku se 22. června roku 1898 v rodině Petera Franze a Anny Marie narodil Erich Paul Remarque. Ačkoliv by se dalo předpokládat, že budoucí spisovatel Erich by měl mít vřelý vztah ke svému otci, který byl knihvazačem, nebylo tomu tak. Zato měl velice rád svoji maminku, podle níž začal po návratu z války a její smrti používat druhé jméno Maria.
Erich začal před válkou studovat na učitelském ústavu, ale již ve svých osmnácti letech, v roce 1916, musel narukovat do armády, na západní frontu, kde bojoval v zákopech a byl zraněn. Konec války strávil ve vojenské nemocnici.
Po válce pokračoval ve svém studiu a od roku 1919 učil na základní škole. Pracoval pak i jako úředník, knihovník, obchodník, novinář, redaktor nebo reklamní textař. Jeho první literární pokusy, které tvořil již od svých 16 let, mu v tomto období začaly vycházet v časopise Krása – jednalo se o básně a povídky. Také psal rád o autech pro magazín Sport a obraz.
V roce 1927 napsal svůj stěžejní román Na západní frontě klid, v němž z pohledu obyčejného vojáka popisoval zážitky německých vojáků v 1. světové válce. Nezamýšlel vytvořit román politický, ale ukázat nesmyslnost války a utrpení lidí, kterým válečná doba přináší jen záhubu a utrpení. Přestože pro své dílo nejdříve nemohl najít vydavatele, ihned po vydání se stalo mezinárodním bestsellerem.
Volným pokračováním je Cesta zpátky, vydaná v roce 1931, o osudech vojáků vracejících se z fronty, kteří kromě nepříjemných vzpomínek z války mají problém najít smysl života.
V roce 1933 bylo jeho dílo v Německu prohlášeno za „nevlastenecké“, následně zakázáno a zlikvidováno. Nacistická propaganda v čele s Josephem Goebbelsem se snažila ho prohlásit i za žida, který údajně ve válce nikdy nebyl. Následovalo odebrání německého občanství.
Ale na to Remarque pochopitelně nečekal a v té době již žil ve Švýcarsku, odkud v roce 1941 odcestoval do USA. Zde byl jako světoznámý autor velice vřele přijat, žil v Hollywoodu a v New Yorku. Přestože mu bylo uděleno v roce 1947 americké občanství, hned následujícího roku se vrátil do Švýcarska, kde zůstal až do konce svého života. Psal zde své romány a scénáře, dokonce si v roce 1958 zahrál ve filmu, který byl natočen podle jeho románu Čas žít, čas umírat, roli profesora.
Světového úspěchu dosáhl i jeho román Vítězný oblouk (1946), který popisuje život německých emigrantů v Paříži před druhou světovou válkou.
Komě svých typických protiválečných románů napsal také Nebe nezná vyvolených (1959) – milostný román odehrávající se v meziválečném období na pozadí automobilových závodů, který byl inspirován skutečným příběhem automobilového závodníka Alfonsa de Portagy. I tohle dílo bylo v roce 1977 úspěšně zfilmováno, hlavní roli si zahrál americký herec Al Pacino.
Po boku Ericha Marii Remarqua se objevilo mnoho žen, ponejvíce hereček. Těmi byly, kromě jiných, jeho první manželka Ilse Jutta Zambona, kterou si vzal dokonce dvakrát (podruhé, aby ji zachránil před nuceným návratem ze Švýcarska do Německa), i jeho druhá žena Paulette Goddard, s níž žil ve Švýcarsku až do 25. září 1970, kdy ve svých dvaasedmdesáti letech podlehl srdečnímu selhání.
Zdroj: Olga Skálová, Knihobaze.cz
Buďte první kdo přidá komentář