Paní Eva vystudovala střední zdravotnickou školu a většinu svého života pracovala jako sestřička v nemocnici. Během let si zvykla nejen na to, že někteří nadřízení jsou arogantní a pacienti nepříjemní, ale uvykla i náročným nočním službám. Teď už je ale paní Eva v důchodu a touží po jediném – po odpočinku!
Paní Eva a vnoučata
Zvoní zvonek. Eva pomalu vstává z křesla od rozečtené knížky a jde otevřít. Za dveřmi stojí její prvrozená dcera, v náručí drží malou Emičku a kolem ní vesele skáče tříletý Adámek. Všichni se hned hrnou dál.
Eva vaří kafe a zároveň se snaží vnímat, co jí dcera říká. Chůva jí opět zrušila hlídání a ona si už prostě musí zajít ke kadeřníkovi a na nehty. „Můžu tady děti na chvíli nechat?“ ptá se dcera. Nečeká ani na odpověď a odchází. Evě je jasné, že to nebude chvíle a že z tohohle hlídání bude zase pěkně unavená.
Návštěva druhé dcery
Malá Emička se bouchla o roh stolu a zatímco se ji Eva pokouší utišit, Adámek rozhazuje po místnosti klubíčka vlny. Našel je v jednom ze spodních šuplíků. Zvonek zvoní podruhé. Eva se zaraduje, že je dcera zpět, ale její radost je bohužel předčasná. Za dveřmi stojí její druhá dcera.
Dcera Karolína zatím děti nemá. Pracuje od rána do večera, cestuje, jezdí na kole, učí se španělsky a hrát na kytaru. Dělá toho mnohem víc a vůbec nechápe, že její matka netouží po ničem jiném, než sedět chvíli v klidu u televize nebo u knížky.
I Karolína se hned hrne dál. Zdraví se se synovcem a s neteří a strká Evě do ruky poukaz na hodiny jógy. Dostala ho od kamarádky, ale nezvládne ho využít. Nemá totiž čas. A Eva má přeci času spoustu.
Konečně večer a klid
Eva strávila celé odpoledne hlídáním vnoučat. V sedm jí začíná první lekce jógy. Evu však ani nenapadne, že by tam šla. Před zapnutou televizní obrazovkou si jen pomyslí: „Chci už jen klid a pohodu. Co je na tom špatného?“ a o několik minut později usne.
Stalo se vám něco podobného? diskutujte v komentářích
Zdroj: Petra Mullerová, autorský text, rozhovor se sousedkou Evou
Buďte první kdo přidá komentář