Franz Liszt (22. 10. 1811 – 31. 7. 1886): virtuos a skladatel, u jehož zrodu stáli dva Češi

Franz Liszt.
Foto: Wikimedia Commons

Před 210 lety byla prý po celý rok viditelná kometa. Lidé si tehdy tento úkaz vysvětlovali všelijak. Možná že chtěla být při zrodu umělecké hvězdy, což se 22. října roku 1811 stalo, když se v maďarské vesnici Raiding u Soproně narodil chlapec, který při křtu dostal jméno Franciscus List. Cikáni mu, ještě před jeho narozením, údajně předpověděli výjimečný život. A v tomto se skutečně nemýlili.

Maďarský rodák Franz List byl po matce Rakušan, po otci Němec a Slovák. Nárok na tohoto významného představitele vrcholného hudebního romantismu, skladatele, dirigenta, hudebního pedagoga, a především virtuosa ve hře na klavír, si z tohoto důvodu činí Maďaři, Němci i Slováci. On sám se nejvíce cítil být Maďarem, ve své tvorbě čerpal rád z maďarské lidové tvorby a také z hudby maďarských cikánů.

Franzův tatínek byl správce statků uměnímilovného knížete Mikuláše Esterházyho, zároveň byl talentovaným amatérským hudebníkem a stal se pochopitelně prvním učitelem malého Franze, který se od narození setkával s hudbou a jemuž učaroval především klavír. Franz projevoval zájem zejména o lidovou a cikánskou hudbu a zároveň jej fascinovala hudba církevní, protože byl velmi silně nábožensky založen.

Své první vystoupení si odbyl v Bratislavě, to mu bylo pouhých devět let. Po tomto úspěchu byla mezi uherskými šlechticemi provedena sbírka na podporu mladého maďarského umělce. Tak získali jeho rodiče prostředky na přesídlení do Vídně, kde Franz studoval soukromě u jednoho z nejlepších rakouských hudebních pedagogů Carla Czerného, který byl synem českých rodičů. Ten jej vyučoval pouhé dva roky a poté se vyjádřil, že už mladého umělce nemá co více naučit – jako dvanáctiletý klavírista neměl Liszt konkurenci. Také bral lekce kompozice od Antonia Salieriho. Oba tito učitelé mu poskytovali výuku bez nároku na honorář, protože odhadli úžasný talent. Celou rodinu, která se tímto přestěhováním dostala do finančních potíží, zachránily úspěšné koncerty mladého Liszta.

Franzův otec naplánoval poté koncertní cestu, v níž zkopíroval šedesát let starý vzor Wolfganga Amadea Mozarta. Použil stejnou trasu a toto turné bylo zakončeno v Paříži. Ovšem ředitel pařížské konzervatoře jej nepřijal, nesměli zde studovat cizinci.  Ke studiu jej však vzal český skladatel, teoretik a pedagog Antonín Rejcha. A tak Franz List ve Francii zůstal 24 let. Živilo jej především koncertní působení, stal se uznávaným virtuosem. Byl označován za největšího klavíristu své epochy, výhodou mu byla stavba jeho rukou, protože měl abnormálně dlouhé prsty. Setkal se s Berliozem a Chopinem, ohromila jej hra Paganiniho, který jej nejen uchvátil, ale především inspiroval. A tím, čím dokázal být Paganini s houslemi, tím se stal Franz List jako klavírní virtuos. Další výhodou byl nesporně charismatický zjev, dokonalé vystupování a tajemná přitažlivost, které jej provázely údajně až do vysokého věku.

Se svojí životní láskou hraběnkou Marií d’Agoult odešel v roce 1833 do Ženevy a zde působil v právě založené ženevské konzervatoři. V dalším období střídavě pobýval ve Švýcarsku a Itálii.

V roce 1837 se v Paříži utkal v klavírním souboji s dalším vynikajícím klavírním virtuosem Thalbergem. Hudebnímu utkání, které pořádala princezna Belgioioso, bylo přítomno mnoho umělců, mezi jinými Chopin a Czerny. Thalbergova hra prý byla úžasná a Lisztovo vystoupení znělo jako z jiného světa. Když došlo na posouzení výkonů obou umělců, princezna to vyřešila prohlášením: „Thalberg je prvním klavíristou na světě. Liszt – je jediným.“

Za svůj život koncertoval Franz List po celé Evropě. Zavítal také do naší země, vystupoval v Brně a Praze, navštívil Hradec nad Moravicí a teplické lázně.

 Od roku 1848 působil ve Výmaru především jako dirigent a skladatel. Jeho tvorba navazovala na pozdní tvorbu Ludwiga van Beethovena, který byl jeho velkým vzorem a Liszt se s ním jako malý dokonce setkal. Beethoven, ač neměl rád „zázračné děti“, se o jeho talentu vyjádřil velice pochvalně.

Ve čtyřicátých letech, to bylo období jeho největších klavírních úspěchů, byl uznávaný a díky svým vyprodaným koncertům zabezpečený. A pokud mohl, snažil se pomáhat: výtěžky svých koncertů věnoval na pomoc postiženým po záplavách v Maďarsku a Rakousku nebo spolufinancoval postavení Beethovenova pomník v Bonnu.

Poslední období svého života strávil střídavě v Římě, Výmaru a Budapešti. V Itálii se věnoval především tvorbě rázu náboženského, v roce 1865 byl vysvěcen na nižšího kněze. V roce 1886 uskutečnil své poslední turné: Budapešť, Paříž, Londýn a Lucemburk, kde se nachladil a 31. 7. 1886 podlehl v Bayreuthu zápalu plic.

Svým působením ovlivnil své kolegy skladatele, dokonce jim odborně pomáhal (některé podporoval i finančně), například Richardu Wagnerovi, s nímž byli blízkými přáteli. Setkal se s naším Bedřichem Smetanou a jejich uznání bylo vzájemné. Také významně ovlivnil ranou tvorbu Antonína Dvořáka.

Jeho díla byla především klavírní, první etudy vydal už v patnácti letech. Mezi jeho počiny najdeme kromě etud také skladby pro klavír i varhany, balady, legendy, rapsodie, valčíky, koncerty, hudbu symfonickou, duchovní skladby, písně i operu. Rovněž upravoval skladby jiných autorů (Schuberta, Chopina, Paganiniho, Berlioze nebo Beethovena), a stal se tak jejich propagátorem.

Další články z této rubriky

Nothing Found

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*